Bible kralická: Ezdráš, 9. kapitola


1. A když se to vykonalo, přistoupili ke mně knížata, řkouce:
Neoddělil se lid Izraelský, ani kněží a Levítové od národů zemí, ale
činí podlé ohavností Kananejských, Hetejských, Ferezejských,
Jebuzejských, Ammonitských, Moábských, Egyptských a Amorejských.
2. Nebo nabrali sobě a synům svým dcer jejich, a smísili se símě svaté
s národy zemí, a knížata a vrchnost první byla v tom přestoupení.
3. Kteroužto věc když jsem uslyšel, roztrhl jsem roucho své i plášť, a
trhal jsem vlasy s hlavy své i z brady, a seděl jsem zděšený.
4. I shromáždili se ke mně všickni, třesoucí se před řečmi Boha
Izraelského pro přestoupení lidu přestěhovaného, já pak seděl jsem
zděšený, až do oběti večerní.
5. Ale v čas oběti večerní vstal jsem od trápení svého, maje na sobě
roucho roztržené i plášť svůj, a klekl jsem na kolena svá,
rozprostíraje ruce své k Hospodinu Bohu svému.
6. A řekl jsem: Bože můj, stydím se a hanbím pozdvihnouti, Bože můj,
tváři své k tobě; nebo nepravosti naše rozmnožily se nad hlavou, a
provinění naše vzrostlo až k nebi.
7. Ode dnů otců našich u veliké jsme vině až do tohoto dne, a pro
nepravosti naše vydáni jsme my, králové naši i kněží naši v ruku králů
zemí pod meč, v zajetí a v loupež, a v zahanbení tváři, tak jakž se to
nyní děje.
8. Teď pak rychle stala se nám milost od Hospodina Boha našeho, že
zanechal nám ostatků, a dal nám obydlí na místě svatém, aby osvítil
oči naše Bůh náš, a dal nám maličké povydchnutí od služby naší.
9. Nebo ač jsme byli služebníci, však nenechal nás Bůh náš v porobě
naší, ale naklonil k nám milostí krále Perské, dav nám život, abychom
vyzdvihli dům Boha našeho, a zase obnovili pustiny jeho, nýbrž ohradil
nás v Judstvu a v Jeruzalémě.
10. Nyní tedy což díme, ó Bože náš, po těch věcech, poněvadž jsme
opustili přikázaní tvá,
11. Kteráž jsi vydal skrze služebníky své proroky, řka: Země ta, do
kteréž jdete, abyste jí dědičně vládli, jest země nečistá, pro
nečistotu národů těch zemí, pro ohavnosti jejich, kterýmiž ji naplnili
všudy naskrze v nečistotě své.
12. Protož nyní dcer vašich nedávejte synům jejich, a dcer jejich
nebeřte synům vašim, a nehledejte pokoje jejich a dobrého jejich, až
na věky, abyste se zmocnili, a jedli dobré věci země, a k dědičnému
vládařství zanechali ji synům svým až na věky.
13. Po všech pak těch věcech, kteréž na nás přišly pro zlé skutky
naše, a pro veliké naše provinění, poněvadž ty, Bože náš, netrestal
jsi nás podlé nepravostí našich, a dal jsi nám vysvobození takové,
14. Opět-liž bychom rušiti měli tvá přikázaní, a přízniti se s národy
těmito ohavnými? Zdaliž bys se zůřivě nehněval na nás, až bys nás do
konce vyhladil, tak že by žádný nezůstal a neušel?
15. Hospodine Bože Izraelský, ty jsi spravedlivý; nebo jsme pozůstali
ostatkové, jakž se to vidí dnešního dne. Aj, my jsme před tebou s
proviněním svým, ač bychom neměli postavovati se před tváří tvou pro
věci takové.


Příspěvek byl publikován v rubrice Ezdráš. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.