Bible kralická: Ezechiel, 12. kapitola


1. I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
2. Synu člověčí, u prostřed domu zpurného ty bydlíš, kteříž mají oči,
aby viděli, však nevidí; uši mají, aby slyšeli, však neslyší, proto že
dům zpurný jsou.
3. Protož ty, synu člověčí, připrav sobě to, s čím bys se stěhoval, a
stěhuj se ve dne před očima jejich. Přestěhuješ se pak z místa svého
na místo jiné před očima jejich, zdaby aspoň viděli; nebo dům zpurný
jsou.
4. Vynesa pak své věci, jakožto ty, s nimiž se stěhovati máš ve dne
před očima jejich, vyjdi u večer před očima jejich, jako ti, kteříž se
stěhují.
5. Před očima jejich prokopej sobě zed, a vynes skrze ni.
6. Před očima jejich na rameni nes, po tmě vynes, tvář svou přikrej, a
nehleď na zemi; nebo za zázrak dal jsem tě domu Izraelskému.
7. I učinil jsem tak, jakž rozkázáno bylo. Věci své vynesl jsem,
jakožto ty, s nimiž bych se stěhoval ve dne, u večer pak prokopal jsem
sobě zed rukou; po tmě jsem je vynesl, na rameni nesa před očima
jejich.
8. Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně ráno, řkoucí:
9. Synu člověčí, zdaližť řekli dům Izraelský, dům ten zpurný: Co ty
děláš?
10. Rciž jim: Takto praví Panovník Hospodin: Na kníže v Jeruzalémě
vztahuje se břímě toto a na všecken dům Izraelský, kteříž jsou u
prostřed něho.
11. Rciž jim: Já jsem zázrakem vaším. Jakož jsem činil, tak se stane
jim, postěhují se a v zajetí půjdou.
12. A kníže, kteréž jest u prostřed nich, na rameni ponese po tmě a
vyjde. Zed prokopají, aby jej vyvedli skrze ni; tvář svou zakryje, tak
že nebude viděti okem svým země.
13. Nebo roztáhnu sít svou na něj, a polapen bude do vrše mé, a zavedu
jej do Babylona, země Kaldejské, kteréž neuzří, a tam umře.
14. Všecky také, kteříž jsou vůkol něho na pomoc jemu, i všecky houfy
jeho rozptýlím na všecky strany, a mečem dobytým budu je stihati.
15. I zvědí, že já jsem Hospodin, když je rozptýlím mezi národy, a
rozženu je po krajinách.
16. Pozůstavím pak z nich muže nemnohé po meči, po hladu a po moru,
aby vypravovali všecky ohavnosti své mezi národy, kamž se dostanou, i
zvědí, že já jsem Hospodin.
17. Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
18. Synu člověčí, chléb svůj s strachem jez, a vodu svou s třesením a
s zámutkem pí,
19. A rci lidu země této: Takto praví Panovník Hospodin o obyvatelích
Jeruzalémských, o zemi Izraelské: Chléb svůj s zámutkem jísti budou, a
vodu svou s předěšením píti, aby obloupena byla země jeho z hojnosti
své, pro nátisk všech přebývajících v ní.
20. Města také, v nichž bydlejí, zpustnou, a země pustá bude, a tak
zvíte, že já jsem Hospodin.
21. Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
22. Synu člověčí, jaké to máte přísloví o zemi Izraelské, říkajíce:
Prodlí se dnové, aneb zahyne všeliké vidění?
23. Protož rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: Učiním, aby
přestalo přísloví toto, aniž užívati budou přísloví toho více v
Izraeli. Rci jim: Nýbrž přiblížili se dnové ti a splnění všelikého
vidění.
24. Nebo nebude více žádného vidění marného, a hádání pochlebníka u
prostřed domu Izraelského,
25. Proto že já Hospodin mluviti budu, a kterékoli slovo promluvím,
stane se. Neprodlíť se dlouho, ale za dnů vašich, dome zpurný, mluviti
budu slovo, a naplním je, praví Panovník Hospodin.
26. I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
27. Synu člověčí, aj, dům Izraelský říkají: Vidění to, kteréž vidí
tento, ke dnům mnohým patří, a na dlouhé časy tento prorokuje.


Příspěvek byl publikován v rubrice Ezechiel. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.