Bible kralická: Ezechiel, 22. kapitola


1. Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
2. Ty pak synu člověčí, zastával-li bys, zastával-liž bys toho města
vražedlného? Raději mu oznam všecky ohavnosti jeho,
3. A rci: Takto praví Panovník Hospodin: Přicházíť čas města toho,
jenž prolévá krev u prostřed sebe, a dělá ukydané bohy proti sobě, aby
se poškvrňovalo.
4. Ty krví svou, kterouž jsi prolilo, zavinivší, a ukydanými bohy
svými, jichž jsi nadělalo, sebe poškvrnivší, to jsi způsobilo, že se
přiblížili dnové tvoji, a přišlo jsi k letům svým. Protož vydám tě v
pohanění národům, a ku posměchu všechněm zemím.
5. Blízké i daleké od tebe budou se tobě posmívati, ó zlopověstné a
různic plné.
6. Aj, knížata Izraelská jeden každý vší silou na to se vydali, aby
krev v tobě prolévali.
7. Otce i matku zlehčují v tobě, pohostinnému činí nátisk u prostřed
tebe, sirotka a vdovu utiskují v tobě.
8. Svatými věcmi mými zhrdáš, a sobot mých poškvrňuješ.
9. Utrhači jsou v tobě, aby prolévali krev, a na horách jídají v tobě;
nešlechetnost páší u prostřed tebe.
10. Nahotu otce syn odkrývá v tobě, a nečisté v oddělení ponižují v
tobě.
11. Jiný pak s ženou bližního svého páše ohavnost, a jiný s nevěstou
svou poškvrňuje se nešlechetností, a jiný sestry své, dcery otce
svého, ponižuje v tobě.
12. Dar berou v tobě, aby krev prolili; lichvu a úrok béřeš, a zisku
hledáš s útiskem bližního svého, na mne se pak zapomínáš, dí Panovník
Hospodin.
13. Protož aj, já tleskl jsem rukama svýma nad ziskem tvým, jehož
dobýváš, i nad tou krví, kteráž byla u prostřed tebe.
14. Zdali ostojí srdce tvé? Zdaž odolají ruce tvé dnům, v nichž já
budu zacházeti s tebou? Já Hospodin mluvil jsem i učiním.
15. Nebo rozptýlím tě mezi pohany, a rozženu tě po krajinách, a do
konce vyprázdním nečistotu tvou z tebe.
16. A zavrženo jsuc před očima pohanů, poznáš, že já jsem Hospodin.
17. Potom stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
18. Synu člověčí, obrátili se mi dům Izraelský v trůsku, všickni
napořád jsou měď, cín, železo a olovo u prostřed peci, trůsky stříbra
jsou.
19. Pročež takto praví Panovník Hospodin: Proto že jste vy všickni
obrátili se v trůsky, protož aj, já shromáždím vás do Jeruzaléma.
20. Jakž se shromažďuje stříbro a měď, železo, olovo i cín do prostřed
peci, k rozdmýchání ohně vůkol něho a k rozpouštění: tak shromáždím v
hněvě a v prchlivosti své, a slože, rozpouštěti vás budu.
21. Sberu vás, pravím, a rozdmýchám okolo vás oheň prchlivosti své, i
rozpustíte se u prostřed města.
22. Jakž se stříbro rozpouští v peci, tak se rozpustíte u prostřed
něho, i zvíte, že já Hospodin vylil jsem prchlivost svou na vás.
23. Ještě stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
24. Synu člověčí, rci: Ty země jsi nečistá, nebudeš deštěm svlažena v
den rozhněvání.
25. Spiknutí proroků jejích u prostřed ní, jsou podobni lvu řvoucímu,
uchvacujícímu loupež, duše žerou, bohatství a věci drahé berou, a činí
mnoho vdov u prostřed ní.
26. Kněží její natahují zákona mého, a svaté věci mé poškvrňují, mezi
svatým a poškvrněným rozdílu nečiní, a mezi nečistým a čistým
nerozeznávají. Nadto od sobot mých skrývají oči své, tak že zlehčován
bývám mezi nimi.
27. Knížata její u prostřed ní jsou jako vlci uchvacující loupež,
vylévajíce krev, hubíce duše, aby sháněli mrzký zisk.
28. Proroci pak jejich obmítají jim vápnem ničemným, předpovídají
marné věci, a hádají jim lež, říkajíce: Takto praví Panovník Hospodin,
ješto Hospodin nemluvil.
29. Lid této země činí nátisk, a cizí věci mocí béře, chudému a
nuznému ubližují, a pohostinného utiskují nespravedlivě.
30. Hledaje pak někoho z nich, kterýž by udělal hradbu, a postavil se
v mezeře před tváří mou za tuto zemi, abych jí nezkazil, žádného
nenacházím.
31. Protož vyleji na ně rozhněvání své, ohněm prchlivosti své konec


Příspěvek byl publikován v rubrice Ezechiel. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.