Bible kralická: Ezechiel, 24. kapitola


1. Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně léta devátého, měsíce
desátého, desátého dne téhož měsíce, řkoucí:
2. Synu člověčí, napiš sobě jméno tohoto dne, vlastně dnešního dne
tohoto: nebo oblehl král Babylonský Jeruzalém právě tohoto dnešního
dne.
3. A předlož tomu domu zpurnému podobenství, řka k nim: Takto praví
Panovník Hospodin: Přistav tento hrnec, přistav a nalej také do něho
vody.
4. A sebera kusy náležité do něho, každý kus dobrý, stehno i plece, a
nejlepšími kostmi napln jej.
5. Přivezmi i nejlepších bravů, a udělej oheň z kostí pod ním, způsob,
ať to vře, ažby kypělo, ať se i kosti jeho rozvaří v něm.
6. Protož takto praví Panovník Hospodin: Běda městu tomu vražedlnému,
hrnci, v němž zůstává připálenina jeho, z něhož, pravím, připálenina
jeho nevychází. Po kusích, po kusích vytahuj z něho, nepadneť na něj
los.
7. Nebo krev jest u prostřed něho. Na vysedlou skálu vystavilo ji;
nevylilo jí na zemi, aby ji prach přikryl.
8. I já zanítě prchlivost k vykonání pomsty, vystavím krev na vysedlou
skálu, aby nebyla přikryta.
9. Protož takto praví Panovník Hospodin: Běda městu vražedlnému, i já
udělám veliký oheň,
10. Přikládaje dříví, rozněcuje oheň, v nic obraceje maso, a kořeně
kořením, tak že i kosti spáleny budou.
11. A postavím ten hrnec na uhlí jeho prázdný, aby se zhřela i
rozpálila měď jeho, ažby se vyvařila u prostřed něho nečistota jeho, a
vyprázdnila připálenina jeho.
12. Klamy svými bylo mi těžké, protož nevyjde z něho množství šumu
jeho; do ohně musí šum jeho.
13. V tvé nečistotě jest nešlechetnost, proto že jsem tě očišťoval,
však nejsi očištěno. Nebudeš více očišťováno od nečistoty své, až i
doložím prchlivost svou na tebe.
14. Já Hospodin mluvil jsem, dojdeť, a učiním to; neustoupímť, aniž se
slituji, ani želeti budu. Podlé cest tvých a činů tvých budou tě
souditi, praví Panovník Hospodin.
15. Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
16. Synu člověčí, aj, já odejmu od tebe žádost očí tvých v náhle, však
nekvěl ani plač, a nechť nevycházejí slzy tvé.
17. Stonati přestaň, smutku, jakž bývá nad mrtvým, nenes, klobouk svůj
vstav na sebe, a střevíce své obuj na nohy své, a nezastírej brady
své, aniž pokrmu čího jez.
18. Což když jsem pověděl lidu ráno, tedy umřela žena má u večer. I
učinil jsem na ráno, jakž mi rozkázáno bylo.
19. I řekl ke mně lid: Což nám neoznámíš, co tyto věci nám znamenají,
kteréž činíš?
20. Tedy řekl jsem jim: Slovo Hospodinovo stalo se ke mně, řkoucí:
21. Rci domu Izraelskému: Takto praví Panovník Hospodin: Aj, já
poškvrním svatyně své, vyvýšenosti síly vaší, žádosti očí vašich a
toho, čehož šanuje duše vaše. Též synové vaši i dcery vaše, kterýchž
jste zanechali, mečem padnou.
22. I budete tak činiti, jakž já činím. Brady nezastřete, aniž čího
pokrmu jísti budete.
23. A majíce klobouky své na hlavách svých a střevíce na nohách svých,
nebudete kvíliti ani plakati, ale svadnouce pro nepravosti své, úpěti
budete jeden s druhým.
24. Nebo jest vám Ezechiel zázrakem. Všecko, což on činí, budete
činiti, a když to přijde, tedy zvíte, že já jsem Panovník Hospodin.
25. Ty pak synu člověčí, zdali v ten den, když já odejmu od nich sílu
jejich, veselé okrasy jejich, žádost očí jejich, a to, po čemž touží
duše jejich, syny jejich i dcery jejich,
26. Zdali v ten den přijde k tobě ten, kdož uteče, vypravuje tu
novinu?
27. V ten den otevrou se ústa tvá připřítomnosti toho, kterýž ušel, i


Příspěvek byl publikován v rubrice Ezechiel. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.