Bible kralická: Ezechiel, 3. kapitola


1. Tedy řekl mi: Synu člověčí, což před tebou jest, sněz, sněz knihu
tuto, a jdi, mluv k domu Izraelskému.
2. I otevřel jsem ústa svá, a dal mi snísti knihu tu,
3. Řka ke mně: Synu člověčí, nakrm břicho své, a střeva svá naplň
knihou touto, kteroužť dávám. I snědl jsem, a byla v ústech mých jako
med sladká.
4. Za tím řekl mi: Synu člověčí, jdiž k domu Izraelskému, a mluv k nim
slovy mými.
5. Nebo nebudeš poslán k lidu hluboké řeči a nesnadného jazyka, ale k
domu Izraelskému.
6. Ne k národům mnohým hluboké řeči a nesnadného jazyka, jejichž bys
slovům nerozuměl, ješto, kdybych tě k nim poslal, uposlechli by tebe.
7. Ale dům Izraelský nebudou tě chtíti poslouchati, poněvadž nechtí
poslouchati mne; nebo všecken dům Izraelský jest tvrdočelný a
zatvrdilého srdce.
8. Ale učinil jsem tvář tvou tvrdou proti tváři jejich, a čelo tvé
tvrdé proti čelu jejich.
9. Jako kámen přetvrdý, pevnější než skálu učinil jsem čelo tvé;
nebojž se jich, aniž se strachuj tváři jejich, proto že dům zpurný
jsou.
10. I řekl ke mně: Synu člověčí, všecka slova má, kterážť mluviti
budu, přijmi v srdce své, a ušima svýma slyš.
11. A jdi k zajatým, k synům lidu svého, a mluv k nim, a rci jim:
Takto praví Panovník Hospodin, již oni slyšte neb nechte.
12. Tehdy odnesl mne Duch, a slyšel jsem za sebou hlas hřmotu
velikého: Požehnaná sláva Hospodinova z místa svého.
13. A hlas křídel těch zvířat, kteráž se vespolek dotýkala, a hlas kol
naproti nim, a hlas hřmotu velikého.
14. Duch pak odnesl mne, a vzal mne, a odšel jsem truchliv, v hněvě
ducha svého, ale ruka Hospodinova nade mnou silnější byla.
15. I přišel jsem k zajatým do Telabib, bydlícím při řece Chebar, a
seděl jsem, kdež oni bydlili. Seděl jsem, pravím, sedm dní u prostřed
nich s užasnutím.
16. I stalo se po dokonání sedmi dnů, že se stalo slovo Hospodinovo ke
mně, řkoucí:
17. Synu člověčí, strážným jsem tě postavil nad domem Izraelským, abys
slyše slovo z úst mých, napomínal jich ode mne.
18. Když bych já řekl bezbožnému: Smrtí umřeš, a nenapomenul bys ho,
ani nemluvil, abys ho odvedl od cesty jeho bezbožné, proto abys ho při
životu zachoval: ten bezbožný pro nepravost svou umře, ale krve jeho z
ruky tvé vyhledám.
19. Paklibys ty napomenul bezbožného, a neodvrátil by se od
bezbožnosti své, a od cesty své bezbožné, onť pro nepravost svou umře,
ale ty duši svou vysvobodíš.
20. Odvrátil-li by se pak spravedlivý od spravedlnosti své, a činil by
nepravost, a já bych položil urážku před něj, a tak by umřel, ty pak
bys ho nenapomenul: pro hříchť svůj umře, aniž na pamět přijde která
spravedlnost jeho, kterouž činil, ale krve jeho z ruky tvé vyhledám.
21. Pakli bys ty napomenul spravedlivého, aby nehřešil spravedlivý, a
on by nehřešil, jistě že bude živ; nebo napomenut byl. Ty také duši
svou vysvobodíš.
22. I byla tam nade mnou ruka Hospodinova, kterýžto řekl mi: Vstaň,
jdi do tohoto údolí, a tam mluviti budu s tebou.
23. A tak vstav, šel jsem do toho údolí, a aj, sláva Hospodinova stála
tam, jako sláva, kterouž jsem viděl u řeky Chebar. I padl jsem na tvář
svou.
24. Tehdy vstoupil do mne Duch, a postaviv mne na nohy, mluvil ke mně,
a řekl mi: Jdiž, zavři se v domě svém.
25. Nebo na tě, synu člověčí, aj, dadí na tě provazy, a sváží tě jimi,
a nebudeš moci vyjíti mezi ně.
26. A já učiním, aby jazyk tvůj přilnul k dásním tvým, a abys oněměl,
a nebyl jim mužem domlouvajícím, protože dům zpurný jsou.
27. Ale když mluviti budu s tebou, otevru ústa tvá, a díš jim: Takto
praví Panovník Hospodin: Kdo slyšeti chce, nechť slyší, a kdo nechce,
nechť nechá, že dům zpurný jsou.


Příspěvek byl publikován v rubrice Ezechiel. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.