Bible kralická: Ezechiel, 33. kapitola


1. Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
2. Synu člověčí, mluv k synům lidu svého a rci jim: Když uvedu na zemi
některou meč, jestliže vezme lid té země muže jednoho od končin svých,
a ustanoví jej sobě za strážného,
3. A ten vida meč přicházející na tu zemi, troubil-li by na troubu a
napomínal lidu,
4. A slyše někdo zvuk trouby, však by se nedal napomenouti, a v tom
přijda meč, shladil by jej: krev jeho na hlavu jeho bude.
5. Nebo slyšel hlas trouby, však nedal se napomenouti; krev jeho na
něm zůstane. Byť se byl napomenouti dal, duši svou byl by vysvobodil.
6. Pakli strážný vida, an meč přichází, však by nezatroubil na troubu,
a lid by nebyl napomenut, a přijda meč, zachvátil by někoho z nich:
ten pro nepravost svou zachvácen bude, ale krve jeho z ruky strážného
toho vyhledávati budu.
7. Tebe pak synu člověčí, tebe jsem strážným ustanovil nad domem
Izraelským, abys slyše z úst mých slovo, napomínal jich ode mne.
8. Když bych já řekl bezbožnému: Bezbožníče, smrtí umřeš, a nemluvil
bys, vystříhaje bezbožného od cesty jeho: ten bezbožný pro nepravost
svou umře, ale krve jeho z ruky tvé vyhledávati budu.
9. Pakli bys ty vystříhal bezbožného od cesty jeho, tak aby se od ní
odvrátil, a však neodvrátil by se od cesty své: onť pro nepravost svou
umře, ale ty duši svou vysvobodíš.
10. Protož ty synu člověčí, rci domu Izraelskému: Takto mluvíte,
říkajíce: Proto že přestoupení naše a hříchové naši jsou na nás, a my
v nich svadneme, i jakž bychom živi byli?
11. Rci jim: Živť jsem já, dí Panovník Hospodin, žeť nemám líbosti v
smrti bezbožného, ale aby se odvrátil bezbožný od cesty své a živ byl.
Odvraťtež se, odvraťte od cest svých zlých. I proč mříti máte, ó dome
Izraelský?
12. Ty tedy synu člověčí, rci synům lidu svého: Spravedlnost
spravedlivého nevytrhne ho v den přestoupení jeho, aniž bezbožný v své
bezbožnosti padne, v kterýž by se den odvrátil od bezbožnosti své;
tolikéž spravedlivý nebude moci živ býti v ní, v kterýž by den
zhřešil.
13. Jestliže dím spravedlivému: Jistě živ budeš, a on doufaje v
spravedlnost svou, činil by nepravost: žádná spravedlnost jeho
nepřijde na pamět, ale pro tu nepravost svou, kterouž činil, umře.
14. Zase řeknu-li bezbožnému: Smrtí umřeš, však odvrátí-li se od
hříchu svého, a činiti bude soud a spravedlnost,
15. Což v zástavě jest, navrátí-li bezbožný, což vydřel, nahradí-li, v
ustanoveních života bude-li choditi, nečině nepravosti: jistě že bude
živ, neumře.
16. Žádní hříchové jeho, jimiž hřešil, nebudou mu zpomínáni; soud a
spravedlnost činil, jistě že bude živ.
17. A vždy říkají synové lidu tvého: Není pravá cesta Páně, ješto
jejich cesta není pravá.
18. Když by se odvrátil spravedlivý od spravedlnosti své, a činil by
nepravost, umřeť pro ty věci.
19. Ale když by se odvrátil bezbožný od bezbožnosti své, a činil by
soud a spravedlnost, podlé těch věcí živ bude.
20. A předce říkáte: Není pravá cesta Páně. Každého z vás podlé cest
jeho souditi budu, ó dome Izraelský.
21. Stalo se pak dvanáctého léta, desátého měsíce, pátého dne téhož
měsíce od zajetí našeho, že přišel ke mně jeden, kterýž ušel z
Jeruzaléma, řka: Dobyto jest město.
22. Ruka pak Hospodinova byla při mně u večer před tím, než přišel
ten, kterýž utekl, a otevřela ústa má, až i ke mně přišel ráno;
otevřela, pravím, ústa má, abych nebyl němým déle.
23. I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
24. Synu člověčí, obyvatelé pustin těchto v zemi Izraelské mluví,
řkouce: Jedinký byl Abraham, a dědičně držel zemi tuto, nás pak mnoho
jest; námť dána jest země tato v dědictví.
25. Protož rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: Se krví jídáte, a
očí svých pozdvihujete k ukydaným modlám svým, i krev vyléváte, a
chtěli byste zemí touto dědičně vládnouti?
26. Stojíte na meči svém, pášete ohavnost, a každý ženy bližního svého
poškvrňujete, a chtěli byste zemí touto dědičně vládnouti?
27. Takto mluv k nim: Takto praví Panovník Hospodin: Živť jsem já, že
ti, kteříž jsou na pustinách, mečem padnou, a kdo na poli, toho zvěři
dám k sežrání, kdo pak na hradích neb v jeskyních, morem zemrou.
28. I obrátím zemi tu v hroznou poušť a přestane vyvýšenost moci její,
a zpustnou hory Izraelské, tak že nebude žádného, kdo by šel přes ně.
29. I zvědí, že já jsem Hospodin, když obrátím zemi tu v hroznou poušť
pro všecky ohavnosti jejich, kteréž páchali.
30. Ty pak synu člověčí, slyš, synové lidu tvého často mluvívají o
tobě, za stěnami i ve dveřích domů, a říkají jeden druhému a každý
bratru svému, řka: Poďte medle a poslechněte, jaké slovo vyšlo od
Hospodina.
31. I scházejí se k tobě, tak jako se schází lid, a sedají před tebou
lid můj, a poslouchají slov tvých, ale nečiní jich. A ačkoli je sobě
ústy svými libují, však za mrzkým ziskem svým srdce jejich odchází.
32. A aj, ty jsi jim jako zpěv libý pěkného zvuku a dobře vznějící.
Slyšíť zajisté slova tvá, ale žádný jich nečiní.
33. Než když to přijde, (aj, přicházíť), tedy zvědí, že prorok byl u


Příspěvek byl publikován v rubrice Ezechiel. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.