Bible kralická: Genesis, 31. kapitola


1. Když pak uslyšel Jákob slova synů Lábanových, ani praví: Pobral
Jákob všecko, co měl otec náš, a z těch věcí, kteréž byly otce našeho,
způsobil sobě tu všecku slávu;
2. A viděl tvář Lábanovu, a aj, nebyla k němu tak jako prvé:
3. I řekl mu Hospodin: Navrať se do země otců svých, a k příbuznosti
své, a budu s tebou.
4. Protož poslav Jákob, vyvolal Ráchele a Líe na pole k stádu svému.
5. A řekl jim: Vidím tvář otce vašeho, že není ke mně tak jako prvé,
ješto Bůh otce mého byl se mnou.
6. A vy samy víte, že vší svou silou sloužil jsem otci vašemu.
7. Ale otec váš oklamal mne, a na desetkráte změnil mzdu mou; však
nedopustil mu Bůh, aby mi zle učinil.
8. Když takto řekl: Co bude peřestého, to nechť jest mzda tvá, tedy
všecky ovce rodily peřestý plod. Když pak takto řekl: Co přepásaného
na nohách, to bude mzdatvá, tedy všecky ovce rodily přepásané na
nohách.
9. A tak odjal Bůh stádo otce vašeho a dal mně.
10. Nebo takto bylo: Tehdáž, když se dobytek běžel, já jsem pozdvihl
očí svých, a viděl jsem ve snách, a aj, berani scházející se s ovcemi
byli přepásaní na nohách, peřestí a skropení.
11. Tedy řekl mi anděl Boží ve snách: Jákobe! A já jsem odpověděl: Teď
jsem.
12. I řekl: Pozdvihni nyní očí svých a pohleď, že všickni berani
scházející se s ovcemi jsou přepásaní na nohách, peřestí a skropení;
nebo jsem viděl všecko, co tobě Lában dělá.
13. Já jsem ten silný Bůh, kterýž jsem se ukázal tobě v Bethel, kdež
jsi pomazal kamene, kdež jsi mi se slibem zavázal; vstaniž nyní, vyjdi
z země této, a navrať se do země příbuznosti své.
14. Tedy odpověděly mu Ráchel a Lía, řkouce: Zdaž ještě máme díl jaký
a dědictví v domě otce našeho?
15. Zdaliž nejsme počteny před ním za cizí? Nebo prodal nás, ano i
peníze naše do čista utratil.
16. Všecko zajisté bohatství, kteréž odjal Bůh otci našemu, naše jest
a synů našich; protož nyní učiň vše, což mluvil tobě Bůh.
17. Vstav tedy Jákob, vsadil syny své a ženy své na velbloudy.
18. A pobral všecken dobytek svůj, a všecko jmění své, kteréhož byl
dosáhl, dobytek svého vychování, kteréhož nabyl v Pádan Syrské, aby se
navrátil k Izákovi otci svému do země Kananejské.
19. (Lában pak byl odšel, aby střihl ovce své. V tom ukradla Ráchel
modly, kteréž měl otec její.
20. I ušel Jákob tajně od Lábana Syrského, neoznámiv mu, že jde pryč.)
21. Takž ušel se vším, což měl; a vstav, přepravil se přes řeku, a
bral se přímo k hoře Galádské.
22. I povědíno jest Lábanovi dne třetího, že utekl Jákob.
23. Tedy on vzav bratří své s sebou, honil ho za dnů sedm; a postihl
ho na hoře Galádské.
24. (Přišed pak Bůh k Lábanovi Syrskému ve snách noci té, řekl mu:
Varuj se, abys nemluvil s Jákobem nic jináč než přátelsky.)
25. Dohonil tedy Lában Jákoba; a Jákob již byl rozbil stan svůj na té
hoře; Lában také položil se s bratřími svými na též hoře Galádské.
26. I řekl Lában k Jákobovi: Cos to učinil? Nebo jsi ušel tajně, a
odvedls dcery mé jako zjímané mečem.
27. Proč jsi tajně utekl, a vykradl se ode mne, a nepověděls mi, ješto
bych tě byl vesele sprovodil s zpěvy, s bubnem a s harfou?
28. A nedopustils mi, abych políbil synů svých a dcer svých? Nemoudřes
jistě udělal, čině tak.
29. Mělť bych dosti s to moci, abych vám zle učinil, ale Bůh otce
vašeho mluvil mi noci pominulé, řka: Hleď, abys nemluvil s Jákobem nic
jináč, než přátelsky.
30. Ale již to tam, poněvadž jsi předce odšel, roztouživ se po domu
otce svého; než proč jsi ukradl bohy mé?
31. Tedy Jákob odpovídaje Lábanovi, řekl: Ušel jsem tajně; nebo jsem
se bál a řekl jsem, že bys snad mocí odjal dcery své.
32. Nalezneš-li pak u koho bohy své, nechať ten umře; před bratřími
našimi ohledej sobě, jest-li co u mne tvého, a vezmi sobě. Ale nevěděl
Jákob, že Ráchel je ukradla.
33. Všed tedy Lában do stanu Jákobova, a do stanu Líe, a do stanu obou
děvek, nic nenalezl. A vyšed z stanu Líe, všel do stanu Ráchel.
34. Ráchel pak vzavši modly, vložila je pod sedlo, kteréž na velbloudu
bývá, a sedla na ně. I přemetal Lában všecken stan, ale nic nenalezl.
35. A ona řekla otci svému: Nechť to není proti mysli, pane můj, že
nemohu povstati proti tobě; nebo vedlé běhu ženského nyní mi se
přihodilo. A všecko přehledav, nenalezl modl.
36. Protož rozhněvav se Jákob, tuze se domlouval na Lábana. I
odpověděl Jákob, a řekl Lábanovi: Jaké jest přestoupení mé? Jaký hřích
můj, že rozpáliv se, honíš mne?
37. Nu již jsi přemetal všecky mé věci, a cos nalezl ze všech věcí
domu svého? Polož teď před bratřími mými a bratřími svými, nechť
rozeznají mezi námi dvěma.
38. Byl jsem již dvadceti let s tebou; ovce tvé ani kozy tvé nikdy
nezmetaly; a skopců stáda tvého nejedl jsem.
39. Co od zvěři roztrháno, toho jsem neodvodil tobě; sám jsem tu škodu
nahražoval, a ty jsi z ruky mé vyhledával toho, jako i toho, co bylo
ukradeno ve dne aneb v noci.
40. Bývalo tak, že ve dne trápilo mne horko, a v noci mráz, tak že
odcházel i sen můj od očí mých.
41. Již dvadceti let, jakž jsem v domě tvém; sloužil jsem tobě
čtrnácte let za dvě dcery tvé, a šest let za dobytek tvůj, a změnils
mzdu mou na desetkrát.
42. A kdyby Bůh otce mého, Bůh Abrahamův, a strach Izákův nebyl se
mnou, jistě bys ty byl nyní pustil mne prázdného; ale trápení mé, a
práci rukou mých viděl Bůh, protož tě pominulé noci trestal.
43. Odpovídaje pak Lában, dí Jákobovi: Dcery tyto jsou dcery mé a
synové tito jsou synové moji, i dobytek tento můj dobytek jest, ano
cokoli vidíš, mé jest; ale což mám již učiniti dcerám těmto svým aneb
synům jich, kteréž zrodily?
44. Protož poď, vejděme v smlouvu já a ty, aby byla na svědectví mezi
mnou a tebou.
45. Tedy Jákob vzal kámen, a postavil jej vzhůru na znamení.
46. A řekl bratřím svým: Nasbírejte kamení. A nabravše kamení, udělali
hromadu, a jedli tu na té hromadě.
47. I nazval ji Lában Jegar Sahadutha, a Jákob nazval ji Gál Ed.
48. Nebo řekl Lában: Tato hromada nechžť jest svědkem od dnešku mezi
mnou a tebou. Protož nazval jméno její Gál Ed,
49. A Mispah; nebo řekl Lában: Nechať Hospodin hledí na mne a na tebe,
když se rozejdeme od sebe.
50. Jestliže bys trápil dcery mé, a uvedl bys jiné ženy na dcery mé,
žádného člověka není s námi; hlediž, Bůh jest svědek mezi mnou a
tebou.
51. A řekl ještě Lában Jákobovi: Aj, hromada tato, a aj, sloup, kterýž
jsem postavil mezi sebou a tebou,
52. Svědkem ať jest hromada tato, svědkem také sloup tento, já že
nepůjdu dále k tobě za hromadu tuto, a ty tolikéž že nepůjdeš dále ke
mně za hromadu tuto a sloup tento, k činění zlého.
53. Bůh Abrahamův, a Bůh Náchorův, Bůh otce jejich nechť soudí mezi
námi. Přisáhl tedy Jákob skrze strach otce svého Izáka.
54. Nabil také Jákob hovad na té hoře, a pozval bratří svých, aby
hodovali; i hodovali a zůstali přes noc na též hoře.
55. I vstal Lában velmi ráno, a políbiv synů svých a dcer svých,
požehnal jich; i odšel a navrátil se k místu svému.


Příspěvek byl publikován v rubrice Genesis. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.