Bible kralická: Genesis, 42. kapitola


1. Vida pak Jákob, že by potrava byla v Egyptě, řekl synům svým: Co
hledíte jeden na druhého?
2. I mluvil jim: Aj, slyšel jsem, že mají potravu v Egyptě; jděte tam,
a kupte nám odtud, abychom živi byli a nezemřeli.
3. Tedy šlo deset bratrů Jozefových, aby nakoupili obilí v Egyptě.
4. Ale Beniamina, bratra Jozefova, neposlal Jákob s bratřími jeho,
nebo řekl: Aby se mu tam něco zlého nepřihodilo.
5. I šli synové Izraelovi spolu s jinými, aby kupovali; nebo byl hlad
v zemi Kananejské.
6. Jozef pak byl nejvyšší správce v zemi té; on prodával obilí všemu
lidu země. Tedy přišli bratří Jozefovi, a skláněli se před ním tváří
až k zemi.
7. A uzřev Jozef bratří své, poznal je; a ukázal se k nim jako cizí, a
tvrdě mluvil k nim, řka jim: Odkud jste přišli? I odpověděli: Z země
Kananejské, abychom nakoupilipotrav.
8. Poznal, pravím, Jozef bratří své, ale oni nepoznali ho.
9. Tedy zpomenul Jozef na sny, kteréž měl o nich, a řekl jim: Špehéři
jste, a přišli jste, abyste shlédli nepevná místa země.
10. Kteřížto odpověděli jemu: Nikoli, pane můj, ale služebníci tvoji
přišli, aby nakoupili pokrmů.
11. Všickni my synové jednoho muže jsme, upřímí jsme; nikdyť jsou
nebyli služebníci tvoji špehéři.
12. Jimž zase řekl: Není tak, ale přišli jste, abyste shlédli nepevná
místa země.
13. Odpověděli oni: Dvanácte nás bratří služebníků tvých bylo, synů
muže jednoho v zemi Kananejské; a aj, nejmladší s otcem naším nyní
jest doma, a jednoho není.
14. I řekl jim Jozef: Toť jest, což jsem mluvil vám, když jsem řekl:
Špehéři jste.
15. Touto věcí zkušeni budete: Živť jest Farao, že nevyjdete odsud, až
přijde sem bratr váš mladší.
16. Vyšlete z sebe jednoho, ať vezma, přivede bratra vašeho; vy pak u
vězení zůstaňte, a zkušena budou vaše slova, pravdu-li jste mluvili.
Pakli nic, živť jest Farao, že jste špehéři.
17. Tedy dal je všecky spolu do vězení za tři dni.
18. Třetího pak dne řekl jim Jozef: Toto učiňte, abyste živi byli;
neboť já se bojím Boha.
19. Jste-li šlechetní muži, jeden bratr váš ať jest ukován v žaláři, v
němž jste byli; vy pak jděte, a odneste obilí k zapuzení hladu domů
vašich.
20. Bratra pak svého mladšího přivedete ke mně; a pravdomluvná
prokázána budou vaše slova, a nezemřete. Tedy učinili tak.
21. I mluvil jeden k druhému: Jistě provinili jsme proti bratru svému.
Nebo viděli jsme ssoužení duše jeho, když nás pokorně prosil, a
nevyslyšeli jsme ho; protož přišlo na nás ssoužení toto.
22. Odpověděl pak jim Ruben, řka: Zdaliž jsem tehdy vám nepravil
těmito slovy: Nehřešte proti pacholeti. Ale neposlechli jste; pročež
také krve jeho, hle, vyhledává se.
23. A nevěděli oni, že by rozuměl Jozef; nebo skrze tlumače mluvil
jim.
24. A odvrátiv se od nich, plakal. Potom navrátiv se k nim, mluvil s
nimi, a vzav Simeona z nich, svázal ho před očima jejich.
25. Přikázal pak Jozef, aby naplněni byli pytlové jejich obilím, a
navráceny peníze jejich jednomu každému do pytle jeho, a aby dána jim
byla potrava na cestu. I stalo se tak.
26. A vloživše obilí svá na osly své, odešli odtud.
27. A rozvázav jeden z nich pytel svůj, aby dal obrok oslu svému v
hospodě, uzřel peníze své, kteréž byly na vrchu v pytli jeho.
28. I řekl bratřím svým: Navráceny jsou mi peníze mé, a aj, jsou v
pytli mém. Tedy užasli se, a předěšeni jsouce, mluvili jeden k
druhému: Což nám to učinil Bůh?
29. Navrátivše se pak k Jákobovi otci svému do země Kananejské,
vypravovali jemu všecko, co se jim přihodilo, pravíce:
30. Muž ten, pán země, mluvil k nám tvrdě, a dal nás do vězení, jako
špehéře země.
31. A řekli jsme jemu: Upřímí jsme, nikdy jsme nebyli špehéři.
32. Dvanácte bylo nás bratří, synů otce našeho, z nichž jednoho není,
a mladší nyní jest s otcem naším v zemi Kananejské.
33. I řekl nám muž ten, pán země té: Po tomto poznám, že upřímí jste:
Bratra vašeho jednoho zanechte u mne, a obilí k zapuzení hladu od domů
vašich vezmouce, odejděte.
34. A přiveďte bratra svého mladšího ke mně, abych poznal, že nejste
špehéři, ale upřímí; tehdy bratra vašeho vrátím vám, a budete moci v
zemi této obchod vésti.
35. I stalo se, že, když vyprazdňovali pytle své, a aj, jeden každý
měl uzlík peněz svých v pytli svém. Vidouce pak oni i otec jejich
uzlíky peněz svých, báli se.
36. I řekl jim Jákob otec jejich: Mne jste zbavili synů: Jozefa není,
Simeona nemám, a Beniamina vezmete. Na mneť jsou se tyto všecky věci
svalily.
37. Tedy řekl Ruben otci svému těmito slovy: Dva syny mé zabí,
jestliže ho nepřivedu zase k tobě; poruč ho v ruce mé, a já zase
přivedu ho k tobě.
38. I řekl: Nesstoupíť syn můj s vámi. Nebo bratr jeho umřel, a on sám
pozůstal; a přihodilo-li by se mu co zlého na té cestě, kterouž


Příspěvek byl publikován v rubrice Genesis. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.