Bible kralická: Izaiáš, 29. kapitola


1. Běda Arieli, Arieli městu, v kterémž bydlil David. Přidejte rok po
roku, nechať zařezují beránky.
2. Však předce ssoužím Ariele. I nastane žalost a zámutek, nebo mi
bude jako Ariel.
3. Položím se zajisté vůkol proti tobě vojensky, a ssoužím tě bez
lítosti, a vzdělám proti tobě šance.
4. Tehdy sníženo jsuc, z země mluviti budeš, a z prachu šeptati bude
řeč tvá; bude, pravím, jako hadače z země hlas tvůj, a z prachu řeč
tvá siptěti.
5. Nebo jako prášku drobného bude množství nepřátel tvých, a jako plev
létajících množství ukrutníků, a stane se to hned v okamžení.
6. Od Hospodina zástupů navštíveno bude hromem a země třesením, a
zvukem velikým, vichřicí a bouří a plamenem ohně sžírajícího.
7. I budeť jako zdání vidění nočního množství všech národů bojujících
proti Arieli, a všech válčících proti němu a pevnostem jeho, a
ssužujících jej.
8. Bude, pravím, jako když se lačnému ve snách zdá, an jí, ale když
procítí, prázdný jest život jeho; a jako když se žížnivému ve snách
zdá, an pije, a když procítí, žíznivým zůstává, a duše jeho vždy žádá:
tak bude množství všech národů, bojujících proti hoře Sion.
9. Jak zpozdilí jste, ješto byste se měli užasnouti; rozkoš provodíte,
ješto byste měli na pomoc volati. Zpili se, ale ne vínem; potácejí se,
ale ne od nápoje opojného.
10. Nebo naplnil vás Hospodin duchem chropotu, a zavřel oči vaše;
proroků i knížat vašich nejopatrnějších oči zastřel.
11. Protož jest vám všeliké vidění podobné slovům knihy zapečetěné,
kterouž dadí-li tomu, kterýž zná písmo, řkouce: Čti ji medle, i řekne:
Nemohu, nebo zapečetěná jest.
12. Pakli dadí knihu tomu, kterýž nezná písma, řkouce: Čti ji medle,
tedy dí: Neznám písma.
13. Nebo praví Pán: Proto že lid tento přibližuje se ústy svými, a rty
svými ctí mne, srdce pak své vzdaluje a bázeň jejich, již se mne bojí,
jest z přikázaní lidských pošlá:
14. Z té příčiny, aj, já také divně zajdu s lidem tímto, divně,
pravím, a zázračně. I zahyne moudrost moudrých jeho, a opatrnost
opatrných jeho vymizí.
15. Běda těm, kteříž hluboko před Hospodinem skrývají radu, jejichž
každý skutek děje se v temnostech, a říkají: Kdo nás vidí? A kdo nás
šetří?
16. Převrácená myšlení vaše zdali nejsou podobná hlině hrnčířově?
Zdali říká dílo o dělníku svém: Neučinil mne? A účinek říká-liž o
učiniteli svém: Nerozuměl?
17. Zdaliž po maličkém a kratičkém času neobrátí se Libán v pole, a
pole za les nebude počteno?
18. I uslyší v ten den hluší slova knihy, a z mrákoty a tmy oči
slepých prohlédnou.
19. Ale tiší rozveselí se náramně v Hospodinu, a chudí lidé v Svatém
Izraelském plésati budou,
20. Kdyžto přestane ukrutník, a zahyne posměvač, a všickni, kteříž
jsou pilni marnosti, vypléněni budou,
21. Kteříž obviňují z hříchu člověka pro slovo, a na toho, kterýž je
tresce, v bráně lécejí, a pro nic utiskují spravedlivého.
22. Protož takto dí o domu Jákobovu Hospodin, kterýž vykoupil
Abrahama: Nebudeť již zahanben Jákob, aniž více tvář jeho zbledne.
23. Nebo když uzří syny své, dílo rukou mých u prostřed sebe, an
posvěcují jména mého, tedy posvěcovati budou Svatého Jákobova, a k
bázni Boha Izraelského sloužiti,
24. Aby bloudící duchem nabyli rozumnosti, a reptáci naučili se umění.


Příspěvek byl publikován v rubrice Izaiáš. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.