Bible kralická: Izaiáš, 37. kapitola


1. I stalo se, když to uslyšel král Ezechiáš, že roztrhl roucho své, a
oděl se žíní, a všel do domu Hospodinova.
2. I poslal Eliakima správce domu, a Sobnu písaře, a starší z kněží,
oblečené v žíně k Izaiášovi proroku, synu Amosovu.
3. Kteříž řekli jemu: Toto praví Ezechiáš: Den úzkosti a útržky i
rouhání jest den tento, proto že se přiblížil plod k vyjití, ale není
síly ku porodu.
4. Ó by slyšel Hospodin Bůh tvůj slova Rabsakova, jehož poslal král
Assyrský pán jeho, aby utrhal Bohu živému, a pomstil Hospodin Bůh tvůj
těch slov, kteráž slyšel. Protož pozdvihni modlitby za tento ostatek
lidu, kterýž se nalézá.
5. I přišli služebníci krále Ezechiáše k Izaiášovi.
6. Jimž odpověděl Izaiáš: Toto povíte pánu svému: Takto praví
Hospodin: Nestrachuj se slov těch, kteráž jsi slyšel, jimiž se mně
rouhali služebníci krále Assyrského.
7. Aj, já pustím naň vítr, aby uslyše pověst, navrátil se do země své,
a učiním to, že padne od meče v zemi své.
8. Navrátiv se pak Rabsaces, nalezl krále Assyrského, an dobývá Lebna.
Nebo uslyšel, (pročež odtrhl od Lachis),
9. Uslyšel, pravím, o Tirhákovi králi Mouřenínském, ano pravili:
Táhne, aby bojoval s tebou. A však uslyšev to, vždy poslal posly své k
Ezechiášovi s těmito slovy:
10. Takto povíte Ezechiášovi králi Judskému, řkouce: Nechť tebe
nesvodí Bůh tvůj, v němž ty doufáš, říkaje: Nebude dán Jeruzalém v
ruku krále Assyrského.
11. Aj, slyšels, co jsou učinili králové Assyrští všechněm zemím,
pohubivše je, a ty bys měl býti vysvobozen?
12. Zdaliž jsou je vysvobodili bohové těch národů, kteréž zahladili
předkové moji, Gozana, Charana, Resefa a syny z Eden, kteříž byli v
Telasar?
13. Kde jest král Emat, a král Arfad, a král města Sefarvaim, Ana i
Ava?
14. Protož vzav Ezechiáš list z ruky poslů, přečtl jej a vstoupiv do
domu Hospodinova, rozvinul jej Ezechiáš před Hospodinem.
15. A modlil se Ezechiáš Hospodinu, řka:
16. Hospodine zástupů, Bože Izraelský, kterýž sedíš nad cherubíny, ty
jsi sám Bůh všech království země, ty jsi učinil nebe i zemi.
17. Nakloniž, Hospodine, ucha svého a uslyš; otevři, Hospodine, oči
své a pohleď; slyš, pravím, všecka slova Senacheribova, kterýž poslal
k činění útržek Bohu živému.
18. Takť jest, Hospodine, žeť jsou pohubili králové Assyrští všecky ty
krajiny i zemi jejich,
19. A uvrhli bohy jejich do ohně; nebo nebyli bohové, ale dílo ruku
lidských, dřevo a kámen, protož zahladili je.
20. A nyní, Hospodine Bože náš, vysvoboď nás z ruky jeho, aťby poznala
všecka království země, že jsi ty Hospodin sám.
21. Tedy poslal Izaiáš syn Amosův k Ezechiášovi, řka: Toto praví
Hospodin Bůh Izraelský: Zač jsi mi se modlil strany Senacheriba krále
Assyrského,
22. Totoť jest slovo, kteréž mluvil Hospodin o něm: Pohrdá tebou, a
posmívá se tobě panna, dcera Sionská, potřásá hlavou za tebou dcera
Jeruzalémská.
23. Kohož jsi zhaněl? A komus se rouhal? A proti komus povýšil hlasu,
a pozdvihl zhůru očí svých? Proti Svatému Izraelskému.
24. Skrze služebníky své utrhal jsi Pánu, a řekl jsi: Ve množství vozů
svých já jsem vytáhl na hory vysoké, na stráně Libánské, a zpodtínám
vysoké cedry jeho, i spanilé jedle jeho, a vejdu na nejvyšší kraj jeho
do lesů a výborných rolí jeho.
25. Já jsem vykopal a pil vody; nebo jsem vysušil nohama svýma všecky
potoky míst obležených.
26. Zdalis neslyšel, že jsem již to dávno učinil, a ode dnů starých to
sformoval? Nyní pak k tomu přivozuji, aby v poušť a v hromady rumu
města hrazená obrácena byla,
27. A jejich obyvatelé ruce oslablé majíc, předěšeni a zahanbeni
jsouc, byli jako bylina polní, a zelina vzcházející, jako tráva na
střechách, a osení rzí zkažené, prvé než by dorostlo.
28. Sedání pak tvé, a vycházení tvé i vcházení tvé znám, i vzteklost
tvou proti sobě.
29. Poněvadž ty se vztěkáš proti mně, a tvé zpouzení přišlo v uši mé,
protož vpustím udici svou v chřípě tvé, a udidla svá v ústa tvá, a
odvedu tě zase tou cestou, kterouž jsi přišel.
30. A toto měj za znamení: Budete jísti roku prvního, co samo od sebe
zroste, též druhého roku, což se samo od sebe zrodí, třetího pak roku
budete síti a žíti a štěpovati vinice, a jísti ovoce jejich.
31. Ostatek zajisté domu Judova, kterýž pozůstal, vpustí zase kořeny
své hluboce, a vydá užitek zhůru.
32. Nebo z Jeruzaléma vyjdou ostatkové, a zachovaní z hory Siona.
Horlivost Hospodina zástupů učiní to.
33. A protož toto praví Hospodin o králi Assyrském: Nevejdeť do města
tohoto, aniž sem střely vstřelí, aniž na ně dotrou pavézníci, aniž
udělají u něho náspu.
34. Cestou, kterouž přitáhl, zase navrátí se, a do města tohoto
nevejde, praví Hospodin.
35. Nebo chrániti budu města tohoto, abych je zachoval pro sebe a pro
Davida služebníka svého.
36. Tedy vyšel anděl Hospodinův, a zbil v vojště Assyrském sto
osmdesáte a pět tisíců. I vstali velmi ráno, a aj, všickni mrtví.
37. A tak odjel, anobrž utekl, a navrátil se Senacherib král Assyrský,
a bydlil v Ninive.
38. I stalo se, když se klaněl v chrámě Nizrocha boha svého, že
Adramelech a Sarasar, synové jeho, zabili jej mečem, a utekli do země
Ararat. I kraloval Esarchaddon syn jeho místo něho.


Příspěvek byl publikován v rubrice Izaiáš. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.