Bible kralická: Izaiáš, 41. kapitola


1. Umlknětež přede mnou ostrovové, a národové nechať se ssilí, nechať
přistoupí, a tu ať mluví. Přistupmež spolu k soudu.
2. Kdo vzbudil od východu spravedlivého, aby ho následoval? Kdo jemu
podmanil národy, a způsobil, aby nad králi panoval, vydav je jako
prach meči jeho, a jako plevy rozptýlené lučišti jeho?
3. Sháněje se s nimi, prošel pokojně cestou, po níž nohama svýma
nechodíval.
4. Kdo to spravil a učinil, povolávaje rodin od počátku? Já Hospodin,
první i poslední, já sám.
5. Viděli ostrovové, a ulekli se, končiny země předěsily se,
shromáždili se a sešli.
6. Jeden druhému pomáhal, a bratru svému říkal: Posilň se.
7. A tak posilňoval tesař zlatníka, vyhlazujícího kladivo tlučením na
nákovadlí, říkaje: K sletování toto dobré jest. I utvrdil to hřebíky,
aby se nepohnulo.
8. Ale ty, Izraeli služebníče můj, ty Jákobe, kteréhož jsem vyvolil,
símě Abrahama, přítele mého,
9. Ty, kteréhož jsem vychvátil od končin země, nýbrž pominuv
přednějších jejich, povolal jsem tě, řka tobě: Služebník můj jsi,
vyvolil jsem tě, aniž jsem zavrhl tebe.
10. Nebojž se, nebo jsem já s tebou; nestrachujž se, nebo já jsem Bůh
tvůj. Posilním tě, a pomáhati budu tobě, a podpírati tě budu pravicí
spravedlnosti své.
11. Aj, zastydí se, a zahanbeni budou všickni, kteříž se zlobí proti
tobě; v nic obráceni budou, a zahynou ti, kteříž tobě odporují.
12. Hledal-li bys jich, nenalezneš jich. Ti, kteříž se s tebou
nesnadní, v nic obráceni budou, a na nic přijdou ti, jenž s tebou
válčí.
13. Nebo já, Hospodin Bůh tvůj, ujal jsem tě za tvou pravici, a
pravímť: Neboj se, já tobě pomáhati budu.
14. Neboj se, červíčku Jákobův, hrstko Izraelova, já spomáhati budu
tobě, praví Hospodin, a vykupitel tvůj, Svatý Izraelský.
15. Aj, učinil jsem tě jako smyk i s zuby novými po obou stranách;
pomlátíš hory, a zetřeš je, a s pahrbky jako s plevami naložíš.
16. Převěješ je, v tom je vítr zachvátí, a vicher rozptýlí, ty pak
plésati budeš v Hospodinu, v Svatém Izraelském chlubiti se budeš.
17. Chudé a nuzné, kteříž hledají vody, an jí není, jejichž jazyk
žízní prahne, já Hospodin vyslyším, já Bůh Izraelský neopustím jich.
18. Vyvedu na vysokých místech řeky, a u prostřed rovin studnice;
obrátím poušť v jezero vod, a zemi vyprahlou v prameny vod.
19. Nasadím na poušti cedrů, výborných cedrů, myrtoví, a olivoví;
vysadím poušť jedlovím, jilmem, též i pušpanem,
20. Aby viděli, a poznali, a rozvažujíce, srozuměli, že to ruka
Hospodinova učinila, a Svatý Izraelský že to stvořil.
21. Veďte při svou, praví Hospodin, ukažte mocné důvody své, dí král
Jákobův.
22. Nechať přistoupí, a nechť nám oznámí to, což se státi má. Věci
prvé stalé oznamte, abychom povážili v srdci svém, a poznali cíl
jejich, aneb aspoň co jest budoucího, povězte nám.
23. Oznamte, co se budoucně státi má, a poznáme, že bohové jste.
Pakli, učiňte něco dobrého neb zlého, abychom se děsili, když bychom
to viděli spolu.
24. Aj, vy naprosto nic nejste, a dílo vaše tolikéž nic není; protož
ohavnýť jest, kdo vás zvoluje.
25. Vzbudím od půlnoci, ten přitáhne, od východu slunce, ten svolá ve
jménu mém, a oboří se na knížata jako na bláto, a pošlapá je jako
hrnčíř hlinu.
26. Kdo oznámí od počátku, abychom věděli, aneb od starodávna, abychom
řekli: Práv jest? Naprosto žádného není, kdo by oznámil, aniž jest
kdo, ješto by se dal slyšeti, aneb ješto by slyšel řeči vaše.
27. Já jsem první, kterýž Sionu předpovídám: Aj, aj, teď jsou; a
Jeruzalému: Zvěstovatele potěšených věcí dám.
28. Nebo vidím, že není žádného, není žádného mezi nimi rozumného; ač
se jich otazuji, však neodpovídají slova.
29. Aj, všickni ti jsou marnost, za nic nestojí dílo jejich, vítr a
daremní věc jsou slitiny jejich.


Příspěvek byl publikován v rubrice Izaiáš. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.