Bible kralická: Izaiáš, 58. kapitola


1. Volej vším hrdlem, nezadržuj, jako trouba povýš hlasu svého, a
oznam lidu mému převrácenost jejich, a domu Jákobovu hříchy jejich.
2. Jakkoli každého dne mne hledají, a znáti cesty mé jsou chtiví, jako
by byli národ, kterýž spravedlnost činí, a soudu Boha svého neopouští.
Dotazují se mne na soudy spravedlnosti, blízcí Boha býti chtějí,
3. A říkají: Proč se postíváme, poněvadž nepatříš? Trápíváme duše své,
a nechceš věděti o tom? Aj, v den postu vašeho líbost provodíte, a ke
všem robotám svým přísně doháníte.
4. Aj, k sváru a různici se postíváte, a abyste bili pěstí
nemilostivě; nepostíte se tak dnů těch, aby slyšán byl na výsosti hlas
váš.
5. Zdaliž to jest takový půst, jakýž oblibuji, a den, v němž by trápil
člověk duši svou? Zdali, aby svěsil jako třtina hlavu svou, a
podstíral žíni a popel? To-liž nazůveš postem a dnem vzácným
Hospodinu?
6. Není-liž toto půst, kterýž oblibuji: Rozvázati svazky bezbožnosti;
roztrhnouti snopky obtěžující, a potřené propustiti svobodné, a tak
všelijaké jho abyste roztrhli?
7. Není-liž: Abys lámal lačnému chléb svůj, a chudé vypověděné abys
uvedl do domu? Viděl-li bys nahého, abys jej přioděl, a před tělem
svým abys se neskrýval.
8. Tehdáž se vyrazí jako jitřní záře světlo tvé, a zdraví tvé rychle
zkvetne; předcházeti tě zajisté bude spravedlnost tvá, a sláva
Hospodinova zbéře tě.
9. Tehdy volati budeš, a Hospodin vyslyší tě; zavoláš, a řekneť: Teď
jsem. Jestliže vyvržeš z prostřed sebe jho, a vztahování prstů, a
mluvení nepravostí,
10. A vyleješ-li lačnému duši svou, a strápenou duši nasytíš-li:
vzejde v temnostech světlo tvé, a mrákota tvá bude jako poledne.
11. Nebo povede tě Hospodin ustavičně, a nasytí i v náramné sucho duši
tvou, a kosti tvé tukem naplní. I budeš jako zahrada svlažená, a jako
pramen vod, jehož vody nevysychají.
12. A vzdělají od tebe zplození pustiny starodávní; základy od národu
do pronárodu vyzdvihneš. I slouti budeš vzdělavatel zbořeniny, a
napravovatel stezek k bydlení.
13. Jestliže odvrátíš od soboty nohu svou, abys nevykonával líbosti
své v den svatý můj, anobrž nazůveš-li sobotu rozkoší, a svatou
Hospodinu slavnou, a budeš-li ji slaviti tak, abys nečinil cest svých,
ani vykonával, co by se líbilo, ani nemluvil slova:
14. Tehdy rozkoš míti budeš v Hospodinu, a uvedu tě na vysoká místa
země, a způsobím to, abys užíval dědictví Jákoba otce svého; nebo ústa
Hospodinova mluvila.


Příspěvek byl publikován v rubrice Izaiáš. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.