Bible kralická: Izaiáš, 63. kapitola


1. Kdož jest to, ješto se béře z Edom, v ubroceném rouše z Bozra, ten
ozdobený rouchem svým, kráčeje u velikosti síly své? Jáť jsem, kterýž
mluvím spravedlivě, dostatečný k vysvobození.
2. Proč jest červené roucho tvé, a oděv tvůj jako toho, kterýž tlačí v
presu?
3. Pres jsem tlačil sám, aniž kdo z lidí byl se mnou. Tlačil jsem
nepřátely v hněvě svém, a pošlapal jsem je v prchlivosti své, až
stříkala krev i nejsilnějších jejich na roucho mé, a tak všecken oděv
svůj zkálel jsem.
4. Den zajisté pomsty v srdci mém, a léto, v němž mají vykoupeni býti
moji, přišlo.
5. Když jsem pak viděl, že není žádného spomocníka, až jsem se užasl,
že žádného nebylo, kdo by podpíral. A protož mi vysvobození způsobilo
rámě mé, a prchlivost má, ta mne podepřela.
6. I pošlapal jsem národy v hněvě svém, a opojil jsem je prchlivostí
svou, a porazil jsem na zem nejsilnější reky jejich.
7. Milosrdenství Hospodinova připomínati budu, a chvály Hospodinovy ze
všeho, což učinil nám Hospodin, i množství dobroty, kteréž dokazoval k
domu Izraelskému z veliké lítosti své, a z velikého milosrdenství
svého.
8. Nebo řekl: Vždyť jsou lidem mým, jsou synové, neučiníť mi nevěrně.
A protož byl jejich spasitelem.
9. Ve všelikém ssoužení jejich i on měl ssoužení, a anděl přístojící
jemu vysvobozval je. Z milování svého a z lítosti své on sám vykoupil
je, a pěstoval je, i nosil je po všecky dny věků.
10. Ale oni zpurní byli, a zarmucovali Ducha svatého jeho; pročež
obrátil se jim v nepřítele, a sám bojoval proti nim.
11. I rozpomínal se lid jeho na dny starodávní, i na Mojžíše: Kdež
jest ten, kterýž je vyvedl z moře s pastýřem stáda svého? Kde jest
ten, kterýž položil u prostřed něho Ducha svatého svého?
12. Kterýž je vedl ramenem velebnosti své po pravici Mojžíšově, kterýž
rozdělil vody před nimi, aby sobě způsobil jméno věčné,
13. Kterýž je provedl skrze hlubiny jako koně po poušti, ani se
nepoklesli.
14. Jako když hovádko do údolí sstupuje, tak Duch Hospodinův
poznenáhlu vedl z nich každého. Tak jsi vedl lid svůj, abys sobě
způsobil jméno slavné.
15. Popatřiž s nebe, a pohleď z příbytku svatosti své a okrasy své.
Kdež jest horlivost tvá a veliká síla tvá? Kde množství milosrdenství
tvých a slitování tvých? Mně-liž se zadržovati budou?
16. Ty jsi zajisté otec náš; nebo Abraham nic neví o nás, a Izrael
nezná nás. Ty jsi, Hospodine, otec náš, vykupitel náš, toť jest od
věčnosti jméno tvé.
17. Pročež jsi nám dal zblouditi, Hospodine, od cest svých, zatvrdil
jsi srdce naše, abychom se nebáli tebe? Navratiž se zase pro
služebníky své, pokolení dědictví svého.
18. Nejšpatnější vládne lidem svatosti tvé, nepřátelé naši pošlapali
svatyni tvou.
19. My tvoji jsme od věků; nad nimi jsi nikdy nepanoval, aniž nad nimi
jméno tvé vzýváno jest.


Příspěvek byl publikován v rubrice Izaiáš. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.