Bible kralická: Jeremiáš, 12. kapitola


1. Spravedlivý zůstaneš, Hospodine, povedu-li odpor proti tobě, a však
o soudech tvých mluviti budu s tebou. Proč se cestě bezbožníků šťastně
vede? Mají pokoj všickni, kteříž se pyšně zpronevěřili.
2. Štěpuješ je, ano i vkořeňují se; rostou, ano i ovoce nesou ti,
jejichžto úst blízko jsi, ale daleko od ledví jejich.
3. Ale ty, Hospodine, znáš mne, prohlédáš mne, a zkusils srdce mého,
že s tebou jest, onyno pak táhneš jako ovce k zabíjení, a připravuješ
je ke dni zabití.
4. Dokudž by žalostila země, a bylina všeho pole svadla pro zlost
přebývajících v ní, a hynulo každé hovado i ptactvo? Nebo říkají:
Nevidíť Bůh skončení našeho.
5. Poněvadž tebe s pěšími běžícího k ustání přivodí, kterakž bys tedy
stačil při koních? A poněvadž v zemi pokojné, jíž jsi se dověřil,
ustáváš, což pak spravíš při tom zdutém Jordánu?
6. Nebo i bratří tvoji i dům otce tvého zpronevěřili se tobě, a ti
také povolávají za tebou plnými ústy. Nevěř jim, byť pak mluvili s
tebou přátelsky.
7. Opustil jsem dům svůj, zavrhl jsem dědictví své, dal jsem to, což
velice milovala duše má, v ruce nepřátel jeho.
8. Učiněno jest mi dědictví mé podobné lvu v lese, vydává proti mně
hlas svůj, pročež ho nenávidím.
9. A což ptákem dravým jest mi dědictví mé? Což ptactvo vůkol bude
proti němu? Jdětež nu, shromažďte se všecka zvířata polní, sejděte se
k jídlu.
10. Mnozí pastýři zkazí vinici mou, pošlapají podíl můj, podíl mně
velmi milý obrátí v poušť nejhroznější,
11. Obrátí jej v pustinu. Kvíliti bude, spustošen jsa ode mne; spustne
všecka tato země, nebo není žádného, kdo by to v srdci skládal.
12. Na všecka místa vysoká po poušti potáhnou zhoubcové, meč zajisté
Hospodinův zžíře od jednoho kraje země až do druhého, nebude míti
pokoje žádné tělo.
13. Nasejí pšenice, ale trní žíti budou; bolestně to ponesou, že
užitku nevezmou, a styděti se budou za úrody své pro prchlivost hněvu
Hospodinova.
14. Takto praví Hospodin o všech mých sousedech zlých, jenž se
dotýkají dědictví, kteréž jsem uvedl v dědictví lidu svému
Izraelskému: Aj, já vypléním je z země jejich, když dům Judský
vypléním z prostředku jejich.
15. Stane se však, když je vypléním, že se navrátím a smiluji se nad
nimi, a přivedu zase jednoho každého z nich k dědictví jeho, a jednoho
každého do země jeho.
16. Stane se také, jestliže by se pilně učili cestám lidu mého, a
přisahali by ve jménu mém, říkajíce: Živť jest Hospodin, jakž oni
učívali lid můj přisahati skrze Bále, že vzděláni budou u prostřed
lidu mého.
17. Jestliže by pak neposlouchali, tedy pléniti budu národ ten


Příspěvek byl publikován v rubrice Jeremiáš. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.