Bible kralická: Jeremiáš, 16. kapitola


1. I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
2. Nepojímej sobě ženy, aniž měj synů neb dcer na místě tomto.
3. Nebo takto praví Hospodin o synech i dcerách zplozených v místě
tomto, a o matkách jejich, kteréž zrodily je, i o jejich otcích,
kteříž zplodili je v zemi této:
4. Smrtmi přebolestnými pomrou, nebudou oplakáni, ani pochováni; místo
hnoje na svrchku země budou, a mečem i hladem do konce zhubeni budou.
I budou mrtvá těla jejich za pokrm ptactvu nebeskému a šelmám zemským.
5. Nebo takto praví Hospodin: Nevcházej do domu smutku, aniž choď
kvíliti, aniž jich lituj; odjal jsem zajisté pokoj svůj od lidu
tohoto, dobrotivost i slitování, dí Hospodin.
6. Když pomrou velicí i malí v zemi této, nebudou pochováni, aniž
kvíliti budou nad nimi, aniž se zřeží, aniž sobě lysiny zdělají pro
ně.
7. Aniž jim dadí jísti, aby v truchlosti potěšovali jich nad mrtvým,
aniž jich napojí z číše potěšení po otci jejich neb matce jejich.
8. Tolikéž do domu hodování nechoď, abys sedati měl s nimi při jídle a
pití.
9. Nebo takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Aj, já způsobím,
aby nebývalo na místě tomto před očima vašima a za dnů vašich hlasu
radosti, ani hlasu veselé, hlasu ženicha, ani hlasu nevěsty.
10. Když pak oznámíš lidu tomuto všecka slova tato, a řeknou-liť: Proč
vyřkl Hospodin proti nám všecko zlé veliké toto, a jaká jest nepravost
naše, aneb jaký hřích náš, jímž jsme hřešili proti Hospodinu Bohu
svému?
11. Tedy rci jim: Proto že opustili mne otcové vaši, dí Hospodin, a
chodíce za bohy cizími, sloužili jim, a klaněli se jim, mne pak
opustili, a zákona mého neostříhali.
12. Vy pak mnohem jste hůře činili nežli otcové vaši; nebo aj, vy
chodíte jeden každý podlé zdání srdce svého zlého, neposlouchajíce
mne.
13. Pročež hodím vámi z země této do země, o níž nevíte vy, ani otcové
vaši, a sloužiti budete tam bohům cizím dnem i nocí, dokudž neučiním
vám milosti.
14. Protož aj, dnové jdou, dí Hospodin, v nichž nebude říkáno více:
Živť jest Hospodin, kterýž vyvedl syny Izraelské z země Egyptské,
15. Ale: Živť jest Hospodin, kterýž vyvedl syny Izraelské z země
půlnoční a ze všech zemí, do nichž je byl rozehnal, když je zase
přivedu do země jejich, kterouž jsem dal otcům jejich.
16. Aj, já pošli k rybářům mnohým, dí Hospodin, aby je vylovili; potom
pošli i k mnohým lovcům, aby je zlapali na všeliké hoře, a na všelikém
pahrbku, i v děrách skalních.
17. Hledím na všecky cesty jejich, nejsouť tajné přede mnou, aniž jest
skryta nepravost jejich před očima mýma.
18. I odplatím jim prvé dvojnásobně za nepravost jejich a hřích
jejich, proto že zemi mnou poškvrnili těly mrtvými ohyzdnými, a
ohavnostmi svými naplnili dědictví mé.
19. Hospodine, sílo má a hrade můj, i útočiště mé v den ssoužení, k
toběť přijdou národové od končin země, a řeknou: Jistě žeť se falše
drželi otcové naši, marnosti a právě neužitečných věcí.
20. Zdaliž udělá sobě člověk bohy, poněvadž sami nejsou bohové?
21. Protož aj, já způsobím to, aby poznali té chvíle, způsobím, aby


Příspěvek byl publikován v rubrice Jeremiáš. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.