Bible kralická: Jeremiáš, 3. kapitola


1. Dí dále: Propustil-li by muž ženu svou, a ona odejduc od něho,
vdala by se za jiného muže, zdaliž se navrátí k ní více? Zdaliž by
hrozně nebyla poškvrněna země ta? Ale ty, ač jsi smilnila s milovníky
mnohými, a však navratiž se ke mně, dí Hospodin.
2. Pozdvihni očí svých k vysokým místům, a pohleď, kdes necizoložila?
Na cestách usazovalas se jim jako Arab na poušti, a poškvrnila jsi
země smilstvím svým a nešlechetností svou.
3. A ačkoli zadržáni jsou podzimní dešťové, a deště jarního nebývalo,
však čelo ženy nevěstky majíc, nechtělas se styděti.
4. Zdali od nynějšího času volati budeš ke mně: Otče můj, ty jsi vůdce
mladosti mé?
5. Zdaliž Bůh držeti bude hněv na věčnost? Zdali chovati jej bude na
věky? Aj, mluvíš i pášeš zlé věci, jakž jen můžeš.
6. Tedy řekl mi Hospodin za dnů Joziáše krále: Viděl-lis, co činila
zpurná dcera Izraelská? Chodívala na každou horu vysokou, i pod každé
dřevo zelené, a tam smilnila.
7. A ačkoli jsem řekl, když ty všecky věci ona činila: Nechť se
navrátí ke mně, však se nenavrátila. Načež hleděla zpronevěřilá sestra
její, dcera Judská.
8. Pročež vidělo mi se pro ty všecky příčiny, poněvadž cizoložila
zpurná dcera Izraelská, propustiti ji, a dáti jí lístek zapuzení
jejího. Však se vždy neulekla zpronevěřilá sestra její, dcera Judská,
ale šedši, smilnila také sama.
9. I stalo se, že hanebným smilstvím svým poškvrnila země; nebo
cizoložila s kamenem i s dřevem.
10. A však s tím se vším neobrátila se ke mně zpronevěřilá sestra
její, dcera Judská, celým srdcem svým, ale pokrytě, praví Hospodin.
11. Protož řekl Hospodin ke mně: Ospravedlnila duši svou zpurná dcera
Izraelská, více nežli zpronevěřilá Judská.
12. Jdi a volej slovy těmito ku půlnoci, a rci: Navrať se, zpurná
dcero Izraelská, dí Hospodin, a neoboří se tvář má zůřivá na vás; nebo
já dobrotivý jsem, dí Hospodin, aniž držím hněvu na věčnost.
13. Jen toliko poznej nepravost svou, že jsi od Hospodina Boha svého
odstoupila, a sem i tam běhala cestami svými k cizím pod každé dřevo
zelené, a hlasu mého neposlouchali jste, dí Hospodin.
14. Navraťte se synové zpurní, dí Hospodin; nebo já jsem manžel váš, a
přijmu vás, jednoho z města, a dva z čeledi, abych vás uvedl na Sion.
15. Kdežto dám vám pastýře podlé srdce svého, kteříž pásti vás budou
uměle a rozumně.
16. I stane se, když se rozmnožíte a rozplodíte v této zemi za dnů
těch, dí Hospodin, že nebudou říkati více: Truhla smlouvy Hospodinovy,
aniž jim vstoupí na srdce, aniž zpomenou na ni, ani k ní choditi, aniž
bude více u vážnosti.
17. V ten čas nazývati budou Jeruzalém stolicí Hospodinovou, a
shromáždí se tam všickni národové ke jménu Hospodinovu do Jeruzaléma,
a nebudou choditi více podlé zdání srdce svého zlého.
18. V těch dnech přijdou dům Judský s domem Izraelským, a přiberou se
spolu z země půlnoční do země, kterouž jsem v dědictví uvedl otcům
vašim;
19. Ač já pravím: Kterakž bych tě počísti mohl mezi syny, a dáti tobě
zemi žádostivou, dědictví slavné zástupů pohanských, leč abys mne
vzýval, říkaje: Otče můj, a od následování mne abys se neodvracel?
20. Poněvadž jakož žena zpronevěřuje se manželu svému, tak jste se
zpronevěřili mně, dome Izraelský, dí Hospodin.
21. Hlas po místech vysokých buď slyšán, pláč pokorné modlitby synů
Izraelských. Nebo převrátivše cesty své, zapomněli se na Hospodina
Boha svého, řkoucího:
22. Navraťte se, synové zpurní, a uzdravím odvrácení vaše. Rcete: Aj,
my jdeme k tobě, nebo ty, Hospodine, jsi Bůh náš.
23. Právě marné jest v pahrbcích a v množství hor doufání; zajisté v
Hospodinu Bohu našem jest spasení Izraelovo.
24. Nebo ohavnost ta zžírala práci otců našich od dětinství našeho,
bravy jejich i skoty jejich, syny jejich i dcery jejich.
25. Ležíme v hanbě své, a přikrývá nás pohanění naše, že jsme proti
Hospodinu Bohu svému hřešili, my i otcové naši, od dětinství svého až
do dne tohoto, a neposlouchali jsme hlasu Hospodina Boha svého.


Příspěvek byl publikován v rubrice Jeremiáš. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.