Bible kralická: Jeremiáš, 31. kapitola


1. Toho času, dí Hospodin, budu Bohem všech čeledí Izraelových, a oni
budou mým lidem.
2. Takto praví Hospodin: Lid z těch pozůstalých po meči nalezl milost
na poušti, když jsem chodil před ním, abych odpočinutí způsobil
Izraelovi.
3. Za starodávnať se mi ukazoval Hospodin. I však milováním věčným
miluji tě, pročež ustavičně činím tobě milosrdenství.
4. Ještě vždy vzdělávati tě budu, a vzdělána budeš, panno Izraelská;
ještě se obveselovati budeš bubny svými, a vycházeti s houfem
plésajících.
5. Ještě štěpovati budeš vinice v horách Samařských, štěpovati budou
štěpaři i jísti.
6. Nebo nastane den, v němž volati budou strážní na hoře Efraimově:
Vstaňte a vstupme na Sion k Hospodinu Bohu svému.
7. Takto zajisté praví Hospodin: Prozpěvujte Jákobovi o věcech
veselých, prokřikujte zjevně před těmi národy; dejte se slyšeti,
chválu vzdávejte, a rcete: Vysvoboď, Hospodine, ostatek lidu svého
Izraelského.
8. Aj, já přivedu je z země půlnoční, a shromáždím je ze všech stran
země, s nimi spolu slepého i kulhavého, těhotnou i rodící; shromáždění
veliké sem se navrátí.
9. Kteréžto s pláčem jdoucí a s pokornými modlitbami zase přivedu, a
povedu je podlé tekutých vod cestou přímou, na níž by se nepoklesli;
neboť jsem Izraelův otec, a Efraim jest prvorozený můj.
10. Slyšte slovo Hospodinovo, ó národové, a zvěstujte na ostrovích
dalekých, a rcete: Ten, kterýž rozptýlil Izraele, shromáždí jej, a
ostříhati ho bude jako pastýř stáda svého.
11. Neboť vykoupil Hospodin Jákoba, protož vysvobodí jej z ruky toho,
kterýž silnější jest nad něj.
12. I přijdou, a prozpěvovati budou na výsosti Siona, a pohrnou se k
dobrotě Hospodinově s obilím, a s vínem, a s olejem, a s plodem skotů
a bravů, duše pak jejich bude podobná zahradě svlažené, a nebudouť se
rmoutiti více.
13. Tehdáž veseliti se bude panna s plésáním, a mládenci i starci
spolu; obrátím zajisté kvílení jejich v radost, a potěším jich, a
obveselím je po zámutku jejich.
14. Rozvlažím i duši kněží tukem, a lid můj dobroty mé nasytí se, dí
Hospodin.
15. Takto praví Hospodin: Hlas v Ráma slyšán jest, naříkání a pláč
přehořký. Ráchel plačeci synů svých, nedala se potěšiti po synech
svých, proto že žádného není.
16. Takto praví Hospodin: Zdrž hlas svůj od pláče, a oči své od slz,
nebo budeš míti mzdu za práci svou, praví Hospodin, že se navrátí z
země nepřátelské.
17. Jest, pravím, čáka, žeť se potom, dí Hospodin, navrátí synové do
svého kraje.
18. V pravdě slyším Efraima, an sobě stýště, pravě: Trestals mne,
abych strestán byl jako telátko neupřáhané; obrať mne, abych obrácen
byl, ty jsi zajisté, Hospodine, Bůh můj.
19. Nebo po obrácení svém pokání činiti budu, a když mi k známosti
sebe poslouženo bude, udeřím se v bedra. Stydímť se, anobrž i pýřím,
že snáším útržku dětinství svého.
20. Zdali Efraim jest mým synem milým, aneb dítě velmi milostné? A
však jakž jsem mluvil proti němu, ustavičně se vždy na něj rozpomínám.
Pročež pohybují se vnitřnosti mé příčinou jeho; jistě žeť se slituji
nad ním, dí Hospodin.
21. Nastavěj sobě pamětných znamení, naklaď sobě hromad kamení,
pamatuj na tu silnici a cestu, kterouž jsi šla; navrať se, panno
Izraelská, navrať se k městům svým těmto.
22. Dokudž se toulati budeš, ó dcero zpurná? Neboť učiní Hospodin
novou věc na zemi: Žena bude vůkol obcházeti muže.
23. Takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Ještěť říkati budou
slovo toto v zemi Judově a v městech jeho, když zase přivedu zajaté
jejich: Požehnejž tobě Hospodin, ó příbytku spravedlnosti, horo
svatosti.
24. Nebo osazovati se budou v zemi Judské, ve všech městech jeho spolu
oráči, a kteříž zacházejí s stádem.
25. Rozvlažím zajisté duši ustalou, a všelikou duši truchlou nasytím.
26. V tom jsem procítil, a ohlédl se, a ten můj sen byl mi vděčný.
27. Aj, dnové jdou, dí Hospodin, v nichžto oseji dům Izraelský a dům
Judský semenem lidským a semenem hovad.
28. I stane se, že jakož jsem se snažoval, abych je plénil, a bořil, a
kazil a hubil, a trápil, tak se snažím, abych je vzdělal a rozsazoval,
dí Hospodin.
29. Těch časů nebudou říkati více: Otcové jedli hrozen trpký, pročež
zubové synů laskominy mají,
30. Nýbrž raději: Jeden každý pro nepravost svou umře. Každého
člověka, kterýž by jedl hrozen trpký, laskominy míti budou zubové
jeho.
31. Aj, dnové jdou, dí Hospodin, v nichž učiním s domem Izraelským a s
domem Judským smlouvu novou.
32. Ne takovou smlouvu, jakouž jsem učinil s otci jejich v ten den, v
kterýž jsem je ujal za ruku jejich, abych je vyvedl z země Egyptské.
Kteroužto smlouvu mou oni zrušili, a já abych zůstati měl manželem
jejich? dí Hospodin.
33. Ale tatoť jest smlouva, kterouž učiním s domem Izraelským po
těchto dnech, dí Hospodin: Dám zákon svůj do vnitřnosti jejich, a na
srdci jejich napíši jej; i budu Bohem jejich, a oni budou mým lidem.
34. A nebudou učiti více jeden každý bližního svého, a jeden každý
bratra svého, říkajíce: Poznejte Hospodina. Všickni zajisté napořád
znáti mne budou, od nejmenšího z nich až do největšího z nich, dí
Hospodin; milostiv zajisté budu nepravosti jejich, a na hřích jejich
nezpomenu více.
35. Takto praví Hospodin, kterýž dává slunce za světlo ve dne, zřízení
měsíce a hvězd za světlo v noci, kterýž rozděluje moře, a zvučí
vlnobití jeho, jehož jméno jest Hospodin zástupů:
36. Jestliže se pohnou ta nařízení před oblíčejem mým, dí Hospodin,
takéť símě Izraelovo přestane býti národem před oblíčejem mým po
všecky dny.
37. Takto praví Hospodin: Budou-li moci býti změřena nebesa zhůru, a
vyhledáni základové země dolů, takéť já zavrhu docela símě Izraelovo
pro všecko to, což činili, díHospodin.
38. Aj, dnové jdou, dí Hospodin, v nichž vystaveno bude město toto
Hospodinu, od věže Chananeel až k bráně úhlu.


Příspěvek byl publikován v rubrice Jeremiáš. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.