Bible kralická: Jeremiáš, 4. kapitola


1. Budeš-li se míti navrátiti, Izraeli, dí Hospodin, ke mně se navrať.
Nebo odejmeš-li ohavnosti své od tváři mé a nebudeš-li se toulati,
2. A budeš-li přisahati právě, náležitě a spravedlivě, říkaje: Živť
jest Hospodin, tedy požehnání dávati sobě v něm budou národové, a v
něm se chlubiti.
3. Nebo takto praví Hospodin mužům Judským a Jeruzalémským: Zořte sobě
ouhor, a nerozsívejte do trní.
4. Obřežte se Hospodinu, a odejměte neobřízky srdce vašeho, muži
Judští a obyvatelé Jeruzalémští, aby nevyšla jako oheň prchlivost má,
a nehořela, tak že by nebyl kdo uhasiti, pro nešlechetnost předsevzetí
vašich.
5. Oznamte v Judstvu, a v Jeruzalémě ohlaste, a rcete: Trubte trubou v
zemi, svolejte a sbeřte lid, a rcete: Shromažďte se, a vejděme do měst
hrazených.
6. Vyzdvihněte korouhev na Sionu, zmužile se mějte, nepostávejte; nebo
já zlé věci uvedu od půlnoci, a potření veliké.
7. Vychází lev z houště své, a ten, kterýž hubí národy, vyšed z místa
svého, táhne, aby obrátil zemi tvou v pustinu, a města tvá aby zbořena
byla, tak aby nebylo žádného obyvatele.
8. Protož přepašte se žíněmi, kvělte a naříkejte; nebo není odvrácen
hněv prchlivosti Hospodinovy od nás.
9. Stane se zajisté v ten den, dí Hospodin, že zhyne srdce královo a
srdce knížat, užasnou se i kněží, a proroci diviti se budou.
10. I řekl jsem: Ach, Panovníče Hospodine, jistě že jsi velice podvedl
lid tento, i Jeruzalém, říkaje: Pokoj míti budete, a však pronikl meč
až k duši.
11. V ten čas řečeno bude lidu tomuto i Jeruzalému: Vítr tuhý z míst
vysokých na poušti jde upřímo na lid můj, ne aby převíval, ani
přečišťoval.
12. Vítr silnější než oni přijde mi, nyní já také vypovím jim úsudky.
13. Aj, jako oblakové vystupuje, a jako vicher vozové jeho, rychlejší
jsou nežli orlice koni jeho. Běda nám, nebo popléněni jsme.
14. Obmej od nešlechetnosti srdce své, Jeruzaléme, abys vysvobozen
byl. Dokudž zůstávati budou u prostřed tebe myšlení marnosti tvé?
15. Nebo hlas oznamujícího přichází od Dan, a toho, kterýž ohlašuje
nepravost, s hory Efraim.
16. Připomínejte těmto národům, aj, ohlašujte Jeruzalémským, že
strážní táhnou z země daleké, a vydávají proti městům Judským hlas
svůj.
17. Jako ti, kteříž hlídají polí, položí se proti němu vůkol; nebo
jest mi odporný, dí Hospodin.
18. Cesta tvá a skutkové tvoji to způsobili tobě; toť nešlechetnost
tvá, žeť to hořké jest, a že dosahá až do srdce tvého.
19. Ó, střeva má, střeva má, bolest trpím, ó osrdí mé, kormoutí se ve
mně srdce mé, nemohuť mlčeti. Nebo hlas trouby slyšíš, duše má, a
prokřikování vojenské.
20. Potření za potřením provolává se, popléněna zajisté bude všecka
země, náhle popléněni budou stanové moji, v okamžení kortýny mé.
21. Až dokud vídati budu korouhev, slýchati hlas trouby?
22. Nebo bláznivý lid můj nezná mne, synové nemoudří a nerozumní jsou.
Moudří jsou k činění zlého, ale činiti dobře neumějí.
23. Hledím-li na zemi, a aj, nesličná jest a prázdná; pakli na nebe,
není na něm žádného světla.
24. Hledím-li na hory, a aj, třesou se, a všickni pahrbkové pohybují
se.
25. Hledím-li, a aj, není žádného člověka, a všeliké ptactvo nebeské
zaletělo.
26. Hledím-li, a aj, pole úrodné jest pouští, a všecka města jeho
zbořena jsou od Hospodina a od hněvu prchlivosti jeho.
27. Nebo takto praví Hospodin: Spustne všecka země, a však konce ještě
neučiním.
28. Kvíliti bude nad tím země, a zasmuší se na hoře nebe, proto že
jsem mluvil, co jsem myslil, a nelituji, aniž se odvrátím od toho.
29. Před hřmotem jezdců a těch, kteříž střílejí z lučiště, uteče
všecko město. Vejdou do hustých oblaků, a na skálí vylezou; všecka
města opuštěna budou, a žádný nebude bydliti v nich.
30. Ty pak pohubena jsuc, což činiti budeš? Ačkoli obláčíš se v
šarlat, ačkoli se ozdobuješ ozdobou zlatou, ačkoli líčíš tvář svou
líčidlem, darmo se okrašluješ. Pohrdají tebou frejíři, bezživotí tvého
hledají.
31. Nebo slyším hlas jako rodičky, svírání jako té, kteráž po nejprvé


Příspěvek byl publikován v rubrice Jeremiáš. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.