Bible kralická: Jeremiáš, 7. kapitola


1. Slovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi od Hospodina, řkoucí:
2. Postav se v braně domu Hospodinova, a ohlašuj tam slovo toto, a
rci: Slyšte slovo Hospodinovo všickni Judští, kteříž vcházíte do bran
těchto, abyste se klaněli Hospodinu.
3. Takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Polepšte cest svých i
předsevzetí svých, a způsobím to, abyste bydlili na místě tomto.
4. Neskládejte naděje své v slovích lživých, říkajíce: Chrám
Hospodinův, chrám Hospodinův, chrám Hospodinův jest.
5. Ale jestliže všelijak polepšíte cest svých, a předsevzetí svých,
jestliže spravedlivě soud konati budete mezi mužem a mezi bližním
jeho;
6. Přichozího, sirotka a vdovy neutisknete, a krve nevinné nevylejete
na místě tomto, a za bohy cizími nebudete-li choditi k svému zlému:
7. Tedy způsobím, abyste bydlili na místě tomto, v zemi, kterouž jsem
dal otcům vašim, od věků až na věky.
8. Aj, vy skládáte naději svou v slovích lživých, kteráž neprospívají.
9. Zdaliž kradouce, mordujíce a cizoložíce i křivě přisahajíce a
kadíce Bálovi; též chodíce za bohy cizími, jichž neznáte,
10. Předce choditi a postavovati se budete před oblíčejem mým v domě
tomto, kterýž nazván jest od jména mého, a říkati: Vyproštěni jsme,
abyste páchali ty všecky ohavnosti?
11. Což peleší lotrovskou jest dům tento před očima vašima, kterýž
nazván jest od jména mého? Aj, takéť já vidím, dí Hospodin.
12. Ale jděte aspoň na místo mé, kteréž bylo v Sílo, kdež jsem byl
způsobil příbytek jménu svému z počátku, a vizte, co jsem učinil jemu
pro nešlechetnost lidu svého Izraelského.
13. Protož nyní, že činíte všecky skutky tyto, dí Hospodin, a když
mluvím k vám, ráno vstávaje, a to ustavičně, tedy neposloucháte, a
když volám na vás, tedy neozýváte se:
14. Protož učiním domu tomuto, kterýž nazván jest od jména mého, v
němž vy doufáte, i místu tomuto, kteréž jsem dal vám a otcům vašim,
jako jsem učinil Sílo;
15. A zavrhu vás od tváři své, jako jsem zavrhl bratří vaše, všecko
símě Efraimovo.
16. Ty tedy nemodl se za lid tento, aniž pozdvihuj za ně hlasu a
modlitby, aniž se přimlouvej ke mně; nebo tě nikoli nevyslyším.
17. Zdaliž sám nevidíš, co oni činí v městech Judských a po ulicích
Jeruzalémských?
18. Synové zbírají dříví, a otcové zaněcují oheň, ženy pak zadělávají
těsto, aby pekly koláče tvoru nebeskému, a obětovali oběti mokré bohům
cizím, aby mne popouzeli.
19. Zdaliž to proti mně jest, že mne oni popouzejí? dí Hospodin. Zdali
není proti nim k zahanbení tváři jejich?
20. Pročež takto praví Panovník Hospodin: Aj, hněv můj a prchlivost má
vylita bude na místo toto, na lidi i na hovada, i na dříví polní, i na
úrody země, a hořeti bude, tak že neuhasne.
21. Takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Zápaly své přidejte k
obětem svým, a jezte maso.
22. Nebo jsem nemluvil s otci vašimi, aniž jsem přikázal jim v ten
den, v kterýž jsem je vyvedl z země Egyptské, o zápalích a obětech.
23. Ale toto přikázal jsem jim, řka: Poslouchejte hlasu mého, a budu
vaším Bohem, a vy budete mým lidem, a choďte po vší cestě, kterouž
jsem vám přikázal, aby vám dobře bylo.
24. Však neposlechli, aniž naklonili ucha svého, ale chodili po
radách, a podlé zdání srdce svého zlého. Obrátili se ke mně hřbetem a
ne tváří svou.
25. Od toho času, jakž vyšli otcové vaši z země Egyptské, až do tohoto
dne posílal jsem k vám všecky služebníky své proroky, každý den ráno
vstávaje, a to ustavičně.
26. Však neposlechli mne, aniž naklonili ucha svého, ale zatvrdivše
šíji svou, hůře činili nežli otcové jejich.
27. Když jim mluvíš všecka slova tato, ani tebe neposlouchají, a když
voláš na ně, neohlašují se tobě.
28. Protož rciž jim: Tento jest národ, kteříž neposlouchají hlasu
Hospodina Boha svého, aniž přijímají naučení. Zhynula pravda, a
vymizela z úst jejich.
29. Ohol vlasy své a zavrz, a naříkej hlasem na místech vysokých; nebo
zavrhl Hospodin a opustil rodinu, na kterouž se velmi hněvá.
30. Činili zajisté synové Judovi, což zlého jest před očima mýma, dí
Hospodin. Nastavěli ohavností svých v domě tom, kterýž nazván jest od
jména mého, aby poškvrnili jej.
31. Nadto vzdělali výsosti Tofet, kteréž jest v údolí syna Hinnom, aby
pálili syny své i dcery své ohněm, čehož jsem nepřikázal, aniž
vstoupilo na srdce mé.
32. Protož aj, dnové jdou, dí Hospodin, kdyžto nebude slouti více
Tofet, ani údolí syna Hinnom, ale údolí mordu, a pochovávati budou v
Tofet, nebo nebude dostávati místa.
33. I budou mrtvá těla lidu tohoto za pokrm ptactvu nebeskému a šelmám
zemským, a nebude žádného, kdo by odstrašil.
34. Způsobím také, aby přestal v městech Judských a v ulicích
Jeruzalémských hlas radosti a hlas veselé, hlas ženicha a hlas
nevěsty; nebo pustinou učiněna bude země.


Příspěvek byl publikován v rubrice Jeremiáš. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.