Bible kralická: Jeremiáš, 9. kapitola


1. Ó kdo mi to dá, aby hlava má byla vodou, a oči mé pramenem slzí,
abych dnem i nocí oplakati mohl zmordovaných dcerky lidu svého.
2. Ó kdo mne postaví na poušti v hospodě pocestných, abych opustil lid
svůj, a odešel od nich; nebo všickni jsou cizoložníci, zběř
zpronevěřilých,
3. A natahují jazyka svého ke lži jako lučiště své. Zmocnili se na
zemi, ale ne k pravdě; nebo ze zlého ve zlé jdou, a mne neznají, praví
Hospodin.
4. Každý střez se bližního svého, a nekaždému bratru se dověřuj; nebo
každý bratr hledí všelijak podtrhnouti, a každý bližní jako utrhač
chodí.
5. A jeden každý bližního svého oklamává, a pravdy nemluví; učí jazyk
svůj mluviti lež, neprávě činíce, ustávají.
6. Tvůj byt jest u prostřed lidu přelstivého; pro lest nechtějí mne
poznati, dí Hospodin.
7. Z té příčiny takto praví Hospodin zástupů: Aj, já přeháněje,
pruboval jsem je. Jakž tedy již naložiti mám s dcerou lidu svého?
8. Střela zabíjející jest jazyk jejich, lest mluví. Ústy svými pokojně
s bližním svým mluví, ale v srdci svém skládá úklady své.
9. Zdali pro takové věci nemám jich navštíviti? dí Hospodin. Zdaliž
nad národem takovým nemá mstíti duše má?
10. Pro tyto hory dám se v pláč a v naříkání, a pro pastviště, kteráž
jsou na poušti, v kvílení; nebo popálena budou, tak že nebude žádného,
kdo by skrze ně šel, aniž bude slyšán hlas dobytka. Od ptactva
nebeského až do hovada všecko se odbéře a odejde.
11. A obrátím Jeruzalém v hromady, příbytek draků, a města Judská
obrátím v pustinu, tak že nebude obyvatele.
12. Kdo jest ten muž moudrý, ješto by rozuměl tomu? A k komu mluvila
ústa Hospodinova, ješto by oznamoval to, proč zahynouti má tato země,
a vypálena býti jako poušť, tak aby nebylo, kdo by skrze ni šel?
13. Nebo praví Hospodin: Proto že opustili zákon můj, kterýž jsem jim
předložil, a neposlouchali hlasu mého, aniž chodili za ním,
14. Ale chodili za myšlénkami srdce svého a za Báli, čemuž je naučili
otcové jejich:
15. Protož takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Aj, já nakrmím
je, totiž lid tento, pelynkem, a napojím je vodou jedovatou.
16. Nebo rozptýlím je mezi národy, kterýchž neznali oni, ani otcové
jejich, a posílati budu za nimi meč, až je do konce vyhladím.
17. Takto praví Hospodin zástupů: Pilně považte, a svolejte ty, kteréž
naříkávají, ať přijdou, a k těm, kteréž jsou vycvičené, pošlete, aby
přišly.
18. Nechť pospíší, a dadí se nad námi v naříkání, aby slzy tekly z očí
našich, a víčka naše oplývala vodou.
19. Hlas zajisté naříkání slyšeti z Siona: Jak jsme pohubeni! Stydíme
se náramně, že jsme ztratili zemi, že boří příbytky naše.
20. Anobrž slyšte, ženy, slovo Hospodinovo, a nechť přijme ucho vaše
slovo úst jeho, abyste učily dcerky své naříkání, a jedna každá
tovaryšku svou kvílení.
21. Nebo vlezla smrt okny našimi, vešla na paláce naše, aby vyhubila
děti z rynků a mládence z ulic.
22. (Mluv i to: Takto dí Hospodin:) A padla mrtvá těla lidská jako
hnůj po poli, a jako snopové za žencem, a není žádného, kdo by
pochoval.
23. Takto praví Hospodin: Nechlub se moudrý v moudrosti své, ani se
chlub silný v síle své, aniž se chlub bohatý v bohatství svém.
24. Ale v tom nechť se chlubí, kdo se chlubí, že rozumí a zná mne, že
já jsem Hospodin, kterýž činím milosrdenství, soud i spravedlnost na
zemi; nebo v těch věcech líbost mám, dí Hospodin.
25. Aj, dnové jdou, praví Hospodin, v nichž navštívím každého,
obřezaného i neobřezaného,
26. Egyptské i Judské, a Idumejské i Ammonitské, a Moábské, i všecky,
kteříž v nejzadnějším koutě bydlí na poušti. Nebo ti všickni národové


Příspěvek byl publikován v rubrice Jeremiáš. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.