Bible kralická: Job, 16. kapitola


1. A odpovídaje Job, řekl:
2. Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste
těšitelé.
3. Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak
mluvíš?
4. Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě
mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou
svou?
5. Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by
bolest.
6. Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám,
neodchází ode mne.
7. Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho
shromáždění mého.
8. A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně
hubenost má na tváři mé to osvědčuje.
9. Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na
mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.
10. Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se
shromáždivše.
11. Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.
12. Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou,
roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.
13. Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a
vylil na zem žluč mou.
14. Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.
15. Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu
sílu svou.
16. Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.
17. Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá
jest.
18. Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.
19. Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest
na výsostech.
20. Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.
21. Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s
přítelem svým.
22. Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase


Příspěvek byl publikován v rubrice Job. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.