Bible kralická: Job, 24. kapitola


1. Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové, a ti, kteříž jej
znají, neměli neviděti dnů jeho?
2. Bezbožníť nyní mezníky přenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali,
pasou.
3. Osla sirotků zajímají, v zástavě berou vola od vdovy.
4. Strkají nuznými s cesty, musejí se vůbec skrývati chudí na světě.
5. Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí jako ku práci své,
ráno přivstávajíce k loupeži; poušť jest chléb jejich i dětí jejich.
6. Na cizím poli žnou, a z vinic bezbožníci sbírají.
7. Nahé přivodí k tomu, aby nocovati musili bez roucha, nemajíce se
čím přiodíti na zimě.
8. A přívalem v horách moknouce, nemajíce obydlí, k skále se
přivinouti musejí.
9. Loupí sirotky, kteříž jsou při prsích, a od chudého základ berou.
10. Nahého opouštějí, že musí choditi bez oděvu, a ti, kteříž snášejí
snopy, v hladu zůstávati.
11. Ti, jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují, a presy tlačí, žíznějí.
12. Lidé v městech lkají, a duše zraněných volají, Bůh pak přítrže
tomu nečiní.
13. Oniť jsou ti, kteříž odporují světlu, a neznají cest jeho, aniž
chodí po stezkách jeho.
14. Na úsvitě povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v
noci jest jako zloděj.
15. Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku, říkaje: Nespatříť mne
žádný, a tvář zakrývá.
16. Podkopávají potmě i domy, kteréž sobě ve dne znamenali; nebo
nenávidí světla.
17. Ale hned v jitře přichází na ně stín smrti; když jeden druhého
poznati může, strachu stínu smrti okoušejí.
18. Lehcí jsou na svrchku vody, zlořečené jest jmění jejich na zemi,
aniž odcházejí cestou svobodnou.
19. Jako sucho a horko uchvacuje vody sněžné, tak hrob ty, jenž
hřešili.
20. Zapomíná se na něj život matky, sladne červům, nebývá více
připomínán, a tak polámána bývá nepravost jako strom.
21. Připojuje mu neplodnou, kteráž nerodí, a vdově dobře nečiní.
22. Zachvacuje silné mocí svou; ostojí-li kdo z nich, bojí se o život
svůj.
23. Dává jemu, na čemž by bezpečně spolehnouti mohl, však oči jeho
šetří cest jejich.
24. Bývají zvýšeni poněkud, ale hned jich není; tak jako jiní všickni
sníženi, vypléněni, a jako vrškové klasů stínáni bývají.
25. Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí řeč mou?


Příspěvek byl publikován v rubrice Job. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.