Bible kralická: Job, 34. kapitola


1. Ještě mluvil Elihu, a řekl:
2. Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.
3. Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.
4. Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.
5. Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.
6. Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez
provinění.
7. Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?
8. A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s
lidmi nešlechetnými?
9. Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.
10. A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného
nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.
11. Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí
cesta, působí, aby to nalézal.
12. A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí
nepřevrací soudu.
13. Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?
14. Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,
15. Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se
navrátil.
16. Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.
17. Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati
mohl? Čili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného
vyhlásíš?
18. Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?
19. Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má
přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.
20. V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a
pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.
21. Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on
spatřuje.
22. Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli
činitelé nepravosti.
23. Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným
souditi mohl.
24. Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.
25. Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.
26. Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,
27. Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,
28. Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že
vyslýchá.
29. (Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo
jej spatří?)Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,
30. Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.
31. Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť,
nezruším.
32. Mimo to, ne vidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost
páchal, neučiním toho víc.
33. Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho
neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.
34. Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,
35. Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.
36. Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem
nepravým,
37. Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také


Příspěvek byl publikován v rubrice Job. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.