Bible kralická: Job, 41. kapitola


1. (40:20) Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k
jazyku jeho?
2. (40:21) Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš
čelist jeho?
3. (40:22) Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě
lahodně?
4. (40:23) Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka
věčného?
5. (40:24) Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej
dětem svým?
6. (40:25) Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž
jej mezi kupce?
7. (40:26) Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu
jeho?
8. (40:27) Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.
9. (40:28) Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření
jeho člověk nebývá poražen?
10. (41:1) Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy
postaví se přede mnou?
11. (41:2) Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest
pode vším nebem, mé jest.
12. (41:3) Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování
jeho.
13. (41:4) Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo
k němu přistoupí?
14. (41:5) Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.
15. (41:6) Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.
16. (41:7) Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.
17. (41:8) Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.
18. (41:9) Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako
záře svitání.
19. (41:10) Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé
vyskakují.
20. (41:11) Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb
hrnce.
21. (41:12) Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
22. (41:13) V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.
23. (41:14) Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž
se rozdrobuje.
24. (41:15) Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek
zpodního žernovu.
25. (41:16) Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i
vyčišťují.
26. (41:17) Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.
27. (41:18) Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.
28. (41:19) Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení
prakové.
29. (41:20) Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.
30. (41:21) Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na
blátě.
31. (41:22) Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se
moře jako v moždíři.
32. (41:23) Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má
šediny.


Příspěvek byl publikován v rubrice Job. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.