Bible kralická: Jonáš, 4. kapitola


1. I mrzelo to Jonáše velmi, a rozpálen byl hněv jeho.
2. Pročež modlil se Hospodinu a řekl: Prosím, Hospodine, zdaliž jsem
toho neřekl, když jsem ještě byl v zemi své? Protož jsem pospíšil
uteci do Tarsu; nebo jsem věděl, že jsi ty Bůh milostivý a lítostivý,
dlouhočekající a hojný v milosrdenství, a kterýž lituješ zlého.
3. Nyní tedy, ó Hospodine, vezmi, prosím, duši mou ode mne; nebo lépe
jest mi umříti nežli živu býti.
4. I řekl Hospodin: Jest-liž to dobře, že tak horlíš?
5. Nebo vyšel byl Jonáš z města, a seděl na východ proti městu, a
udělav sobě tu boudu, seděl pod ní v stínu, ažby viděl, co se bude
díti s tím městem.
6. Přistrojil pak byl Hospodin Bůh břečtan, kterýž vyrostl nad Jonáše,
aby zastěňoval hlavu jeho, a chránil ho před horkem. I radoval se
Jonáš z toho břečtanu radostí velikou.
7. V tom nazejtří v svitání nastrojil Bůh červa, kterýž ranil ten
břečtan, tak že uschl.
8. I stalo se, že když vzešlo slunce, nastrojil Bůh vítr východní
žhoucí, a bilo slunce na hlavu Jonášovu, tak že umdléval, a žádal
sobě, aby umřel, řka: Lépeť mi jest umříti nežli živu býti.
9. I řekl Bůh Jonášovi: Jest-liž to dobře, že se tak hněváš pro ten
břečtan? Kterýžto řekl: An dobře jest, že se hněvám až na smrt.
10. Jemuž řekl Hospodin: Ty lituješ toho břečtanu, o němž jsi
nepracoval, aniž jsi ho k zrostu přivedl, kterýž za jednu noc zrostl,
a jedné noci zahynul,
11. A já abych nelitoval Ninive města tak velikého, v němž jest více
nežli sto a dvadceti tisíc lidí, kteříž neznají rozdílu mezi pravicí
svou a levicí svou, a dobytka mnoho?


Příspěvek byl publikován v rubrice Jonáš. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.