Bible kralická: Jozue, 5. kapitola


1. Stalo se pak, když uslyšeli všickni králové Amorejští, kteříž
bydlili za Jordánem k západu, a všickni králové Kananejští, kteříž
bydlili při moři, že vysušil Hospodin vody Jordánské před syny
Izraelskými, dokudž ho nepřešli: zemdlelo srdce jejich, aniž zůstalo
více v nich duše před tváří synů Izraelských.
2. Toho času řekl Hospodin k Jozue: Udělej sobě nože ostré, a obřež
opět syny Izraelské po druhé.
3. I udělal sobě Jozue nože ostré, a obřezal syny Izraelské na pahrbku
Aralot.
4. Tato pak jest příčina, pro kterouž je obřezal Jozue, že všecken
lid, kterýž byl vyšel z Egypta, pohlaví mužského, všickni muži bojovní
zemřeli byli na poušti na cestě po vyjití z Egypta.
5. Nebo obřezán byl všecken lid, kterýž byl vyšel, ale žádného z toho
lidu, kterýž se zrodil na poušti, na cestě po vyjití z Egypta,
neobřezali.
6. (Nebo čtyřidceti let chodili synové Izraelští po poušti, dokudž
nezahynul všecken národ mužů bojovných, kteříž byli vyšli z Egypta,
ješto neposlouchali hlasu Hospodinova, jimžto zapřisáhl Hospodin, že
neukáže jim země, kterouž s přísahou zaslíbil dáti otcům jejich, že ji
nám dá, zemi oplývající mlékem a strdí.)
7. Ale syny jejich, kteréž postavil na místo jejich, ty obřezal Jozue,
že byli neobřezaní; nebo žádný jich neobřezoval na cestě.
8. Když pak byl všecken lid obřezán, zůstali na místě svém v ležení,
dokudž se nezhojili.
9. I řekl Hospodin k Jozue: Dnes jsem odjal pohanění Egyptské od vás.
A nazval jméno místa toho Galgal až do tohoto dne.
10. Když pak ležení měli synové Izraelští v Galgala, slavili velikunoc
čtrnáctého dne toho měsíce u večer, na rovinách Jericha.
11. I jedli z úrod té země na zejtří po velikonoci chleby nekvašené, a
pražmu téhož dne.
12. I přestala manna na zejtří, když jedli z obilé té země, a již více
neměli synové Izraelští manny, ale jedli z úrod země Kananejské toho
roku.
13. Stalo se pak, když byl Jozue na poli Jericha, že pozdvihl očí
svých a viděl, an muž stojí naproti němu, maje v ruce meč dobytý. I
šel Jozue k němu, a řekl jemu: Jsi-li náš, čili nepřátel našich?
14. I odpověděl: Nikoli, ale já jsem kníže vojska Hospodinova, a nyní
jsem přišel. I padl Jozue tváří svou na zem, a pokloniv se, řekl jemu:
Co pán můj chce mluviti služebníku svému?
15. Tedy odpověděl kníže vojska Hospodinova k Jozue: Szuj obuv svou s
noh svých, nebo místo, na němž stojíš, svaté jest. I učinil tak Jozue.


Příspěvek byl publikován v rubrice Jozue. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.