Bible kralická: Kazatel, 5. kapitola


1. Ostříhej nohy své, když jdeš do domu Božího, a buď hotovější k
slyšení nežli k dávání obětí bláznů; nebo oni neznají toho, že zle
činí.
2. Nebývej rychlý k mluvení, ani srdce tvé kvapné k vynášení slova
před oblíčejem Božím, poněvadž Bůh jest na nebi, a ty na zemi; protož
nechť jsou slova tvá nemnohá.
3. Nebo jakož přichází sen z velikého pracování, tak hlas blázna z
množství slov.
4. Když bys učinil slib Bohu, neprodlévej ho splniti, nebo nemá
líbosti v blázních. Cožkoli slíbíš, splň.
5. Lépe jest, abys nesliboval, než abys slibě, neplnil.
6. Nedopouštěj ústům svým, aby k hříchu přivodila tělo tvé, aniž říkej
před andělem, že to jest poblouzení. Proč máš hněvati Boha řečí svou,
kterýž by na zkázu přivedl dílo rukou tvých?
7. Nebo kdež jest mnoho snů, tu i marnosti a slova mnohá, ale ty Boha
se boj.
8. Jestliže bys nátisk chudého a zadržení soudu a spravedlnosti
spatřil v krajině, nediv se té věci; nebo vyšší vysokého šetří, a
ještě vyšší nad nimi.
9. Zemský pak obchod u všech přední místo má; i král rolí slouží.
10. Kdo miluje peníze, nenasytí se penězi; a kdo miluje hojnost,
nebude míti užitku. I to jest marnost.
11. Kde jest mnoho statku, mnoho bývá i těch, kteříž jedí jej. Jakýž
tedy má užitek pán jeho? Jediné, že očima svýma hledí na něj.
12. Sladký jest sen pracovitému, jez on málo neb mnoho, ale sytost
bohatého nedopouští mu spáti.
13. Jest přebídná věc, kterouž jsem viděl pod sluncem: Bohatství
nachované tomu, kdož je má, k jeho zlému.
14. Nebo hyne bohatství takové pro zlou správu; syn, kteréhož zplodí,
nebude míti v ruce své ničeho.
15. Jakž vyšel z života matky své nahý, tak zase odchází, jakž přišel,
aniž čeho odnáší z práce své, což by vzal v ruku svou.
16. A toť jest také přebídná věc, že rovně, jakž přišel, tak odjíti
musí. Protož jaký užitek míti bude toho, že pracoval u vítr?
17. K tomu, že po všecky dny své v temnostech jídal, s mnohým zůřením,
nemocí a hněvem?
18. Aj, toť jsem já spatřil, že dobrá a čistá jest věc jísti a píti a
užívati pohodlí ze vší práce své, kterouž kdo vede pod sluncem v počtu
dnů života svého, kteréž dal jemu Bůh, nebo to jest podíl jeho;
19. A že kterémukoli člověku dal Bůh bohatství a zboží, a dopustil,
aby užíval jich, a bral díl svůj, a veselil se z práce své, to jest
dar Boží.
20. Nebo nebude mnoho pamatovati na dny života svého, proto že Bůh
jemu přeje veselí srdce jeho.


Příspěvek byl publikován v rubrice Kazatel. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.