Bible kralická: Kazatel, 6. kapitola


1. Jest bídná věc, kterouž jsem viděl pod sluncem, a lidem obyčejná:
2. Kterému člověku dal Bůh bohatství a zboží i slávu, tak že nemá
nedostatku duše jeho v ničemž, čehokoli žádá, a však nedopouští mu Bůh
užívati těch věcí, ale jiný leckdos sžíře to, a toť jest marnost a
bídná věc.
3. Zplodil-li by kdo sto synů, a byl by živ mnoho let, jakkoli
rozmnoženi jsou dnové let jeho, nebyl-li život jeho nasycen dobrými
věcmi, a neměl by ani pohřbu, pravím, že šťastnější jest nedochůdče
nežli on.
4. Nebo ono v zmaření přicházeje, do temností odchází, a jméno jeho
temnostmi přikryto bývá.
5. Nýbrž ani slunce nevídá, aniž čeho poznává, a tak odpočinutí má
lepší nežli onen.
6. A byť pak byl živ dva tisíce let, a pohodlí by neužil, zdaliž k
jednomu místu všickni neodcházejí?
7. Všecka práce člověka jest pro ústa jeho, a však duše jeho nemůže se
nasytiti.
8. Nebo co má více moudrý nežli blázen? A co chudý, kterýž se umí
chovati mezi lidmi?
9. Lépe jest viděti nežli žádati, ale i to jest marnost a trápení
ducha.
10. Čímžkoli jest, dávno jest tím nazván, a známé bylo, že člověk býti
měl, a že se nebude moci souditi s silnějším, nežli jest sám.
11. A poněvadž předsevzetí mnohá rozmnožují marnost, co na tom má
člověk?
12. Nebo kdo ví, co by bylo dobrého člověku v tomto životě, v počtu
dnů marného života jeho, kteříž pomíjejí jako stín? Aneb kdo oznámí


Příspěvek byl publikován v rubrice Kazatel. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.