Bible kralická: Kazatel, 7. kapitola


1. Lepší jest jméno dobré nežli mast výborná, a den smrti než den
narození člověka.
2. Lépe jest jíti do domu zámutku, nežli jíti do domu hodování, pro
dokonání každého člověka, a kdož jest živ, složí to v srdci svém.
3. Lepší jest horlení nežli smích; nebo zůřivá tvář polepšuje srdce.
4. Srdce moudrých v domě zámutku, ale srdce bláznů v domě veselí.
5. Lépe jest slyšeti žehrání moudrého, nežli aby někdo poslouchal
písně bláznů.
6. Nebo jako praštění trní pod hrncem, tak smích blázna. A i to jest
marnost.
7. Ssužování zajisté k bláznovství přivodí moudrého, a dar oslepuje
srdce.
8. Lepší jest skončení věci nežli počátek její; lepší jest dlouho
čekající nežli vysokomyslný.
9. Nebuď kvapný v duchu svém k hněvu; nebo hněv v lůnu bláznů
odpočívá.
10. Neříkej: Čím jest to, že dnové první lepší byli nežli tito? Nebo
bys se nemoudře na to vytazoval.
11. Dobrá jest moudrost s statkem, a velmi užitečná těm, kteříž vidí
slunce;
12. Nebo v stínu moudrosti a v stínu stříbra odpočívají. A však
přednější jest umění moudrosti, přináší život těm, kdož ji mají.
13. Hleď na skutky Boží. Nebo kdo může zpřímiti to, což on zkřivil?
14. V den dobrý užívej dobrých věcí, a v den zlý buď bedliv; nebo i to
naproti onomu učinil Bůh z té příčiny, aby nenalezl člověk po něm
ničeho.
15. Všecko to viděl jsem za dnů marnosti své: Bývá spravedlivý, kterýž
hyne s spravedlností svou; tolikéž bývá bezbožný, kterýž dlouho živ
jest v zlosti své.
16. Nebývej příliš spravedlivý, aniž buď příliš moudrý. Proč máš na
zkázu přicházeti?
17. Nebuď příliš starostlivý, aniž bývej bláznem. Proč máš umírati
dříve času svého?
18. Dobréť jest, abys se onoho přídržel, a tohoto se nespouštěl; nebo
kdo se bojí Boha, ujde všeho toho.
19. Moudrost posiluje moudrého nad desatero knížat, kteříž jsou v
městě.
20. Není zajisté člověka spravedlivého na zemi, kterýž by činil dobře
a nehřešil.
21. Také ne ke všechněm slovům, kteráž mluví lidé, přikládej mysli
své, poněvadž nemáš dbáti, by i služebník tvůj zlořečil tobě.
22. Neboť ví srdce tvé, že jsi i ty častokrát zlořečil jiným.
23. Všeho toho zkusil jsem moudrostí, a řekl jsem: Budu moudrým, ale
moudrost vzdálila se ode mne.
24. Což pak vzdálené a velmi hluboké jest, kdož to najíti může?
25. Všecko jsem přeběhl myslí svou, abych poznal a vyhledal, i
vynalezl moudrost a rozumnost, a abych poznal bezbožnost, bláznovství
a nemoudrost i nesmyslnost.
26. I našel jsem věc hořčejší nad smrt, ženu, jejíž srdce tenata, a
ruce její okovy. Kdož se líbí Bohu, zachován bývá od ní, ale hříšník
bývá od ní jat.
27. Pohleď, to jsem shledal, (praví kazatel), jedno proti druhému
stavěje, abych nalezl umění,
28. Čeho pak přesto hledala duše má, však jsem nenalezl: Muže jednoho
z tisíce našel jsem, ale ženy mezi tolika jsem nenalezl.


Příspěvek byl publikován v rubrice Kazatel. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.