Bible kralická: Leviticus, 25. kapitola


1. Mluvil ještě Hospodin k Mojžíšovi na hoře Sinai, řka:
2. Mluv synům Izraelským a rci jim: Když vejdete do země, kterouž já
dávám vám, odpočívati bude země, nebo sobota jest Hospodinova.
3. Šest let osívati budeš rolí svou, a šest let obřezovati budeš
vinici svou a sbírati úrody její.
4. Sedmého pak léta sobotu odpočinutí bude míti země, sobotu
Hospodinovu; nebudeš na poli svém síti a vinice své řezati.
5. Což se samo od sebe zrodí obilí tvého, nebudeš toho žíti, a hroznů
vinice zanechané od tebe nebudeš sbírati. Rok odpočinutí bude míti
země.
6. Ale ovoce země toho odpočinutí budete míti ku pokrmu, ty i
služebník tvůj, i děvka tvá, i nájemník tvůj, i příchozí tvůj, kterýž
bydlí u tebe,
7. I hovado tvé, i všeliký živočich, kterýž jest v zemi tvé, všecky
úrody její budou míti ku pokrmu.
8. Sečteš také sobě sedm téhodnů let, totiž sedmkrát sedm let, tak aby
čas sedmi téhodnů let učinil tobě čtyřidceti devět let.
9. Tedy dáš troubiti trubou veselé všudy sedmého měsíce v desátý den;
v den očišťování dáš troubiti trubou po vší zemi vaší.
10. I posvětíte léta padesátého, a vyhlásíte svobodu v zemi té
všechněm obyvatelům jejím. Léto milostivé toto míti budete, abyste se
navrátili jeden každý k statku svému, a jeden každý k čeledi své zase
přijde.
11. Ten rok milostivý padesátého léta míti budete; nebudete síti, ani
žíti toho, což by samo od sebe vzrostlo, ani sbírati vína opuštěných
vinic léta toho.
12. Nebo milostivé léto jest, protož za svaté je míti budete; ze
všelikého pole jísti budete úrody jeho.
13. Toho léta milostivého navrátí se jeden každý k statku svému.
14. Když nějakou věc prodáš bližnímu svému, aneb koupíš něco od
bližního svého, nikoli neutiskujte jeden druhého.
15. Vedlé počtu let po létu milostivém koupíš od bližního svého, a
vedlé počtu let, v kterýchž úrody bráti máš, prodá tobě.
16. Čím více bude let, tím větší placení bude, a čím méně let, tím,
menší placení bude; nebo počet úrod prodá tobě.
17. Protož nikoli neoklamávejte jeden druhého, ale boj se každý Boha
svého; nebo já jsem Hospodin Bůh váš.
18. Ostříhejte ustanovení mých, a soudy mé zachovávejte a čiňte je, a
bydliti budete v zemi té bezpečně.
19. A přinese vám země úrody své; i budete jísti až do sytosti,
bydlíce bezpečně v ní.
20. Pakli díte: Co budeme jísti léta sedmého, jestliže nebudeme síti,
ani shromažďovati užitků svých?
21. Dám požehnání své vám léta šestého, tak že přinese úrody na tři
léta.
22. I budete síti léta osmého, a jísti úrody staré až do léta
devátého; dokudž by nezrostly úrody jeho, jísti budete staré.
23. Země pak nebude prodávána v manství; nebo má jest země, a vy jste
příchozí a podruzi u mne.
24. A po vší zemi vládařství svého dopustíte dávati výplatu země.
25. Jestliže by ochudl bratr tvůj, tak že by prodal něco z statku
svého, tedy přijde příbuzný jeho, nejbližší jeho, a vyplatí prodanou
věc od bratra svého.
26. Pakli kdo nemaje výplatce, mohl by tomu sám dosti učiniti, tak že
shledal by, což potřebí k vyplacení:
27. Tedy počte léta prodaje svého, a navrátí, což zůstane, tomu, jemuž
prodal; tak zase přijde k statku svému.
28. Pakli by nemohl shledati toho, což by navrátiti měl, tedy zůstane
věc prodaná v rukou toho, kterýž ji koupil, až do léta milostivého. I
postoupí mu ji v čas léta milostivého, a on navrátí se zase k dědictví
svému.
29. Když by kdo prodal dům k bydlení v městě hrazeném, bude míti právo
k vyplacení jeho, dokudž nevyplní se rok prodaje jeho. Za celý rok
bude míti právo k vyplacení jeho.
30. Pakliť ho nevyplatí dříve, než vyjde ten celý rok, tedy zůstane
dům ten v městě hrazeném tomu, kterýž jej koupil, dědičně v
pronárodech jeho, aniž ho postoupí v létě milostivém.
31. Domové pak ve vsech, kteréž nejsou zdí ohrazené, tak jako pole
země počítati se budou. Budou moci býti vyplacováni, a léta
milostivého navráceni budou.
32. Ale města Levítská, a domové v městech dědictví jejich, ti vždycky
vyplaceni mohou býti od Levítů.
33. Ten pak, kdož vyplacuje, ať jest z Levítů. Aneb ať vyjde kupec z
koupeného domu a města dědictví jeho v čas léta milostivého; nebo
domové měst Levítských jsou dědictví jejich mezi syny Izraelskými.
34. Pole pak na předměstí měst jejich nebude prodáváno, nebo dědictví
jejich věčné jest.
35. Jestliže by schudl bratr tvůj, a ustaly by ruce jeho u tebe,
posilníš ho; též příchozí aneb podruh živiti se bude při tobě.
36. Nevezmeš od něho lichvy aneb úroku, ale báti se budeš Boha svého,
aby se mohl bratr tvůj živiti u tebe.
37. Peněz svých nedáš jemu na lichvu, aniž pro zisk půjčovati budeš
obilí svého.
38. Já jsem Hospodin Bůh váš, kterýž jsem vyvedl vás z země Egyptské,
abych vám dal zemi Kananejskou, a byl vám za Boha.
39. Jestliže by pak schudl bratr tvůj u tebe, tak že by se prodal
tobě, nebudeš ho podrobovati v dílo otrocké.
40. Jakožto nájemník a jako podruh bude při tobě; až do léta
milostivého sloužiti bude u tebe.
41. Potom vyjde od tebe s dětmi svými, a navrátí se k čeledi své, a v
dědictví otců svých navrátí se.
42. Nebo jsou služebníci moji, kteréž jsem vyvedl z země Egyptské;
nebudou prodáváni tak jako jiní služebníci.
43. Nebudeš panovati nad ním tvrdě, ale báti se budeš Boha svého.
44. Služebník pak tvůj aneb děvka tvá, kteréž míti budeš, budou z
národů těch, kteříž jsou vůkol vás; z nich kupovati budete služebníky
a děvky.
45. I od synů bydlitelů, kteříž jsou u vás pohostinu, od těch kupovati
budete, a z čeledí těch, kteříž jsou s vámi, kteréž zplodili v zemi
vaší, a budou vám v dědictví.
46. A vládnouti budete jimi právem dědičným, i synové vaší po vás,
abyste je dědičně obdrželi. Na věčnost služby jejich užívati budete,
ale nad bratřími svými, syny Izraelskými, nižádný nad bratrem svým
nebude tvrdě panovati.
47. Jestliže by pak zbohatl příchozí aneb host, kterýž bydlí s tebou,
a bratr tvůj přišel by na chudobu při něm, tak že by se prodal
příchozímu aneb hosti tvému, aneb obyvateli, kterýž jest z čeledi
cizí,
48. Když by se tedy prodal, může zase vyplacen býti. Někdo z bratří
jeho vyplatí ho.
49. Buďto strýc jeho, aneb syn strýce jeho vyplatí jej, aneb někdo z
přátel krevních jeho, z rodiny jeho, vyplatí ho; aneb jestli potom sám
bude moci s to býti, vyplatí se.
50. I počte se s tím, kterýž ho koupil, od léta, v kterémž se jemu
prodal, až do léta milostivého, aby peníze, za něž jest prodán, byly
vedlé počtu let; a jakožto s nájemníkem, tak se s ním stane.
51. Jestliže ještě mnoho let zůstává k létu milostivému, vedlé nich
navrátí výplatu svou z peněz, za něž koupen jest.
52. Pakli málo zůstává let do léta milostivého, tedy počte se s ním, a
vedlé počtu let jeho navrátí výplatu svou.
53. Tak jako s čeledínem ročním nakládáno bude s ním; nebude nad ním


Příspěvek byl publikován v rubrice Leviticus. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.