Bible kralická: Leviticus, 27. kapitola


1. Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi, řka:
2. Mluv synům Izraelským a rci jim: Když by kdo slibem oddal duše
Hospodinu, vedlé ceny tvé dá výplatu.
3. Tato pak bude cena tvá: Osobě mužského pohlaví, počna od toho,
kterýž jest ve dvadcíti letech, až do šedesátiletého, uložíš výplatu
padesáte lotů stříbra vedlé lotu svatyně.
4. Pakli ženského pohlaví bude, uložíš výplatu třidceti lotů.
5. A od pětiletých až do dvadcítiletých uložíš výplatu, za osobu
mužského pohlaví dvadceti lotů, ženského pak deset lotů.
6. A od dítěte jednoho měsíce zstáří až do pětiletých, uložíš za
pachole pět lotů stříbra, a za děvče tři loty stříbra.
7. Od šedesáti pak let a výše, bude-li muž, uložíš výplatu patnácte
lotů, a ženě deset lotů.
8. Pakli bude tak chudý, že by nemohl uložené výplaty dáti, tedy
postaven bude před knězem, aby mu kněz uložil výplatu. Podlé toho, seč
bude moci býti ten, kdož slib učinil, uloží mu výplatu.
9. Jestliže by pak kdo hovado z těch, kteréž se obětují Hospodinu,
slíbil, každé, kteréž dá z nich Hospodinu, svaté bude.
10. Nesmění ho, aniž dá jiného za ně, lepšího za horší, aneb horšího
za lepší. Jestliže by pak jakýmkoli způsobem je směnil, hovado za
hovado, tedy ono i toto, kteréž za ně dáno, svaté bude.
11. Pakli by které nečisté hovado slíbil, z jehož pokolení neobětují
oběti Hospodinu, tedy postaví to hovado před knězem.
12. A bude je šacovati kněz, buď ono dobré aneb zlé. Jakž je kněz
cení, tak buď.
13. Pakli bude chtíti vyplatiti je, přidá pátý díl nad cenu tvou.
14. Když by pak někdo posvětil domu svého, aby byl svatý Hospodinu,
bude jej kněz ceniti, buďto že by dobrý byl aneb zlý. Jakž jej procení
kněz, tak zůstane.
15. Pakli ten, kterýž posvětil domu svého, chtěl by jej vyplatiti,
přidá pátý díl peněz nad cenu tvou, i bude jeho.
16. Jestliže by kdo díl pole dědictví svého posvětil Hospodinu, tedy
budeš je ceniti vedlé toho, jakž se osívá. Chomer ječmene kde se
vseje, za padesáte lotů stříbra ceněno bude.
17. Jestliže by hned od léta milostivého posvětil pole svého, tedy
vedlé ceny tvé zůstane.
18. Pakli by po létě milostivém posvětil pole svého, tedy sečte mu
kněz peníze vedlé počtu let zůstávajících ještě do léta milostivého, i
odejme to z ceny tvé.
19. Chtěl-li by pak vyplatiti pole ten, kterýž ho posvětil, přidá pátý
díl peněz nad cenu tvou, a zůstane jemu.
20. Nevyplatil-li by pak pole toho, a prodáno by bylo někomu jinému,
nemůže víc vyplaceno býti.
21. I bude pole to, když svobodné vyjde léta milostivého, svaté
Hospodinovo, jakožto pole posvěcené; knězi bude v dědictví jeho.
22. Jestliže pak pole koupené, kteréž by nebylo z pole dědictví jeho,
posvětil Hospodinu,
23. Tedy sečte mu kněz summu ceny jeho až do léta milostivého, i dá
cenu jeho v ten den, jako posvěcenou Hospodinu.
24. V létě milostivém navrátí se pole k tomu, od kohož bylo koupeno,
jehož dědictví jest pole to.
25. Všeliká pak cena tvá bude vedlé lotu svatyně. Lot pak váží
dvadceti haléřů.
26. Ale prvorozeného, což právem prvorozenství dává se Hospodinu z
hovad, nižádný neposvětí, buďto z skotů aneb z bravů; Hospodinovo jest
prvé.
27. A jestliže by z hovad nečistých bylo, vyplatí je vedlé ceny tvé, a
přidá pátý díl nad ní. Pakliť nebude vyplaceno, tedy nechť jest
prodáno vedlé ceny tvé.
28. Všeliká pak věc posvěcená, kterouž by někdo slibem posvětil
Hospodinu ze všech věcí, kteréž má, buď z lidí aneb z hovad, aneb z
pole dědictví svého, nebude prodávána, ani vyplacována; nebo všecko,
což takovým slibem posvěceno jest, věc nejsvětější bude Hospodinu.
29. Všeliké hovado tak oddané, kteréž slibem tím se oddává od člověka,
nebude vyplacováno, ale smrtí umře.
30. Všickni také desátkové země, buď z semene země, aneb z ovoce
stromů, Hospodinovi budou; nebo posvěceni jsou Hospodinu.
31. Bude-li kdo chtíti vyplatiti desátky své, pátý díl jejich přidá
nad ně.
32. A všeliký desátek z volů aneb drobného dobytka, jakž přichází pod
hůl pastýře, každý ten desátek svatý bude Hospodinu.
33. Nebude vyhledávati, dobré-li by bylo čili zlé, aniž ho smění.
Pakli je předce smění, bude to i ono odměněné svaté, a nebude
vyplaceno.
34. Ta jsou přikázaní, kteráž přikázal Hospodin Mojžíšovi na hoře
Sinai, aby je oznámil synům Izraelským.


Příspěvek byl publikován v rubrice Leviticus. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.