Bible kralická: Micheáš, 7. kapitola


1. Běda mně, že jsem jako paběrek úrod letních, jako paběrkové po
vinobraní. Není žádného hroznu k jídlu, prvotiny z ovoce žádá duše má.
2. Zahynul pobožný z země této, a upřímého mezi lidmi není žádného;
všickni napořád o vylití krve úklady činí, jeden každý bratra svého
loví sítí.
3. Co zlého oběma rukama páchají, to aby za dobré počteno bylo. Kníže
žádá, a soudce z úplatku soudí, a kdož veliký jest, ten mluví
převrácenost duše své, a v hromadu ji pletou.
4. Nejlepší z nich jest jako bodlák, nejupřímější převyšuje trní.
Přicházíť den strážných tvých, navštívení tvé přichází; jižť nastane
zpletení jejich.
5. Nedověřujte se příteli, nedoufejte v vůdce; před tou, jenž leží v
lůnu tvém, ostříhej dveří úst svých.
6. Nebo syn v lehkost uvodí otce, dcera povstává proti mateři své,
nevěsta proti svegruši své, a nepřátelé jednoho každého jsou vlastní
jeho.
7. Protož já na Hospodina vyhlédati budu, očekávati budu na Boha
spasení svého, vyslyšíť mne Bůh můj.
8. Neraduj se ze mne, nepřítelkyně má. Upadla-liť jsem, povstanu;
sedím-liť v temnostech, svítí mi Hospodin.
9. Zůřivost Hospodinovu ponesu, nebo jsem proti němu zhřešila, až se
vždy zasadí o mou při, a mne zastane. Vyvedeť mne na světlo, budu
viděti spravedlnost jeho.
10. Uzříť to nepřítelkyně má, a přikryje ji hanba, ješto mi říká: Kdež
jest Hospodin Bůh tvůj? Oči mé podívají se na ni; jižť bude rozšlapána
jako bláto na ulicích.
11. Toho dne, v němž vystaveny budou hradby tvé, toho dne daleko se
rozejde výpověd.
12. Toho dne k tobě přicházeti budou i z Assyrské země až do pevností,
a od pevností až k řece, a od moře k moři, a od hory k hoře.
13. A však země tato zpuštěna bude pro obyvatele své, pro ovoce činů
jejich.
14. Pasiž lid svůj berlou svou, stádce dědictví svého, kteréž přebývá
osamělé v lese u prostřed polí, ať spasou Bázan a Galád jako za dnů
starodávních,
15. Jako za dnů v nichž jsi vyšel z země Egyptské. Ukáži jemu divné
věci.
16. Což vidouce národové, styděti se budou za všecku sílu svou; vloží
ruku na ústa, a uši jejich ohlechnou.
17. Lízati budou prach jako had, a jako hadové zemští s třesením
polezou z děr svých; k Hospodinu Bohu našemu, předěšeni jsouce,
poběhnou, a báti se tebe budou.
18. Kdo jest Bůh silný podobný tobě, kterýž by snímal nepravost a
promíjel přestoupení ostatkům dědictví svého, kterýž by nedržel na
věky hněvu svého, proto že líbost má v slitování se?
19. Navrátě se, slituje se nad námi, podmaní nepravosti naše; nýbrž
uvržeš do hlubin mořských všecky hříchy naše.
20. Pravdomluvným se ukážeš Jákobovi, milosrdným Abrahamovi, jakož jsi
přisáhl otcům našim ode dnů starodávních.


Příspěvek byl publikován v rubrice Micheáš. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.