Bible kralická: Nehemiáš, 13. kapitola


1. V ten den čteno jest v knize Mojžíšově, tak že lid slyšeti mohl. I
nalezeno v ní napsáno, že nemá vjíti Ammonitský a Moábský do
shromáždění Božího až na věky,
2. Proto že nevyšli proti synům Izraelským s chlebem a s vodou, ale
najali ze mzdy proti nim Baláma, aby jim zlořečil, ačkoli obrátil Bůh
náš to zlořečení v požehnání.
3. Stalo se pak, když slyšeli zákon, že odmísili všecky přimíšené od
Izraele.
4. Ale před tím Eliasib kněz, správce komory domu Boha našeho,
spříznil se s Tobiášem.
5. Kterémuž udělal pokoj veliký, kdež prvé skládali dary, kadidlo a
nádoby, a desátky z obilé, mstu a oleje nového, nařízené Levítům a
zpěvákům i vrátným, též i obět kněžím.
6. Ale když se to vše dálo, nebyl jsem v Jeruzalémě. Nebo léta
třidcátého druhého Artaxerxa krále Babylonského přišel jsem k králi, a
po přeběhnutí let, vyžádán jsem na králi.
7. Když jsem pak přišel do Jeruzaléma, srozuměl jsem tomu zlému, co
učinil Eliasib pro Tobiáše, udělav mu pokoj v síních domu Božího.
8. Což mi se velmi nelíbilo. Protož vyházel jsem všecko nádobí domu
Tobiášova ven z toho pokoje.
9. A rozkázal jsem očistiti ty pokoje. I vnesl jsem tam zase nádoby
domu Božího, dary a kadidlo.
10. Potom dověděv se, že dílové Levítům nebyli dáváni, a že rozběhli
se jeden každý na svou rolí, Levítové i zpěváci vedoucí práci,
11. Protož domlouval jsem se na starší, řka: Proč jest opuštěn dům
Boží? A shromáždiv je, postavil jsem je na místě jejich.
12. A všecken Juda přinášeli desátky obilé, mstu a oleje nového do
skladů.
13. A ustanovil jsem úředníky nad sklady: Selemiáše kněze, a Sádocha
učitele, a Pedaiáše z Levítů, přidav k nim Chanana syna Zakurova, syna
Mattaniášova; nebo za věrné jmíni byli. A ti měli rozdělovati bratřím
svým.
14. Budiž pamětliv na mne, Bože můj, pro to, a nevyhlazuj dobrodiní
mých, kteráž jsem prokázal k domu Boha svého i k službám jeho.
15. V těch dnech viděl jsem v Judstvu, ani tlačí presem v sobotu, a
přinášejí snopy, kteréž nakládali na osly, též víno, hrozny, fíky i
všeliká břemena, a snášejí v den sobotní do Jeruzaléma. I domlouval
jsem jim v ten den, když prodávali potravu.
16. Tyrští také, kteříž bydlili v něm, nosili ryby i všelijaké koupě,
a prodávali v sobotu synům Juda, a to v Jeruzalémě.
17. Protož jsem domlouval starším Judským, a řekl jsem jim: Jaká jest
to nepravost, kterouž činíte, poškvrňujíce dne sobotního?
18. Zdaliž jsou tak nečinili otcové vaši? Pročež Bůh náš přivedl na
nás všecko toto zlé, i na toto město, a vy přidáváte hněvivosti na
Izraele, poškvrňujíce soboty.
19. Když tedy byly v stínu brány Jeruzalémské před sobotou, rozkázal
jsem zavříti brány, a rozkázal jsem, aby jich neotvírali až po sobotě.
K tomu i z služebníků svých některé postavil jsem v bráně, aby náklad
nebyl vezen do města v sobotu.
20. Protož zůstali kupci a prodavači všelijakých věcí prodajných vně
před Jeruzalémem, jednou i podruhé.
21. I osvědčil jsem se jim, řka jim: Proč zůstáváte přes noc naproti
zdi? Učiníte-li to více, vztáhnu ruku na vás. Od té chvíle
nepřicházeli v sobotu.
22. Rozkázal jsem pak Levítům, aby se očistili, a přijdouce, ostříhali
bran, a světili den sobotní. Také i v tom pamatuj na mne, Bože můj, a
buď mi milostiv podlé množství milosrdenství svého.
23. V těch dnech spatřil jsem také Židy, kteříž byli pojali ženy
Azotské, Ammonitské a Moábské,
24. An synové jejich mluvili od polu Azotsky, a neuměli mluviti
Židovsky, ale podlé jazyku každého toho lidu.
25. Protož domlouval jsem jim, a zlořečil jsem jim, a některé z nich
bil jsem a rval, přísahou je zavazuje skrze Boha, řka: Budete-li
dávati dcery své synům jejich, aneb bráti dcery jejich synům svým neb
sobě, zlořečení budete.
26. Zdaliž tím nezhřešil Šalomoun král Izraelský? Ješto ve mnohých
národech nebylo krále jemu podobného, kterýž byl milý Bohu svému, tak
že ustanovil jej Bůh králem nade vším Izraelem, však i toho k hříchu
přivedly ženy cizozemky.
27. A vám zdali povolíme, abyste se dopouštěli všeho toho zlého
velikého, a přestupovali proti Bohu svému, pojímajíce ženy cizozemky?
28. Z synů pak Joiady syna Eliasiba, kněze nejvyššího, jeden byl zeť
Sanballata Choronského, kteréhož jsem zahnal od sebe.
29. Budiž pamětliv na to, Bože můj, proti těm, kteříž poškvrňují
kněžství, a smlouvy kněžské i Levítské.
30. Protož jsem je vyčistil od všelikého cizozemce, a ustanovil jsem
zase třídy kněžím a Levítům, jednomu každému v práci jeho,
31. I nošení dříví k obětem časy uloženými, též i prvotin. Budiž
pamětliv na mne, Bože můj, k mému dobrému.


Příspěvek byl publikován v rubrice Nehemiáš. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.