Bible kralická: Nehemiáš, 2. kapitola


1. Tedy stalo se měsíce Nísan léta dvadcátého Artaxerxa krále, když
víno stálo před ním, že vzav víno, podal jsem ho králi. Nebýval jsem
pak smuten před ním.
2. Pročež mi řekl král: Proč oblíčej tvůj smutný jest, poněvadž
nestůněš? Jiného není, než sevření srdce. Pročež ulekl jsem se velmi
velice.
3. A řekl jsem králi: Král na věky buď živ. Kterak nemá býti smutný
oblíčej můj, když město to, kdež jsou hrobové otců mých, zpuštěno
jest, a brány jeho ohněm zkaženy?
4. Opět mi řekl král: Čeho žádáš? Mezi tím modlil jsem se Bohu
nebeskému.
5. Potom řekl jsem králi: Zdá-liť se za dobré králi, a jestliže má
lásku služebník tvůj u tebe, žádám, abys mne poslal do Judstva, do
města, kdež jsou hrobové otců mých, abych je zase vystavěl.
6. Ještě mi řekl král (královna pak seděla podlé něho): Dlouho-li
budeš na té cestě, a kdy se zas navrátíš? I líbilo se to králi, a
propustil mne, hned jakž jsem mu oznámil jistý čas.
7. Zatím řekl jsem králi: Vidí-li se za dobré králi, nechť mi dadí
listy k vývodám za řekou, aby mne provedli, až bych přišel do Judstva,
8. Tolikéž psání k Azafovi, vládaři lesu královského, aby mi dal dříví
na trámy, k branám paláce, při domě Božím, a ke zdem městským, a k
domu, do něhož bych vjíti mohl. I dal mi král vedlé štědré ruky Boha
mého ke mně.
9. Tedy přišed k vývodám za řekou, dal jsem jim psání královské.
Poslal pak byl se mnou král hejtmany vojska a jezdce.
10. To když uslyšel Sanballat Choronský, a Tobiáš služebník
Ammonitský, velmi je to mrzelo, že přišel člověk, kterýž by obmýšlel
dobré synů Izraelských.
11. A tak přišed do Jeruzaléma, pobyl jsem tam za tři dni.
12. V noci pak vstal jsem, a kolikosi mužů se mnou, a neoznámil jsem
žádnému, co mi dal Bůh můj v srdce, abych činil v Jeruzalémě, aniž
jsem měl hovada jakého s sebou, kromě hovádka, na němž jsem jel.
13. I vyjel jsem branou při údolí v noci k studnici drakové a k bráně
hnojné, a ohledoval jsem zdí Jeruzalémských, kteréž byly pobořené, a
bran jeho zkažených ohněm.
14. Odtud jsem jel k bráně studničné, a k rybníku královskému, kdež
nebylo brodu hovádku, na němž jsem jel, aby přejíti mohlo.
15. Pročež bral jsem se zhůru podlé potoka v noci, a ohledoval jsem
zdi. Odkudž vraceje se, vjel jsem branou při údolí, a tak jsem se
navrátil.
16. Ale knížata nic nevěděli, kam jsem jezdil, a co jsem činil; nebo
jsem Židům, ani kněžím, ani přednějším, ani knížatům, ani jiným
úředníkům až do té chvíle neoznámil.
17. Protož řekl jsem jim: Vy vidíte, v jakém jsme zlém, a Jeruzalém
zpuštěný, a brány jeho ohněm zkaženy. Poďtež, a stavějme zed
Jeruzalémskou, abychom nebyli více v pohanění.
18. A když jsem jim oznámil, že pomoc Boha mého jest se mnou, ano i
slova králova, kteráž ke mně mluvil, teprv řekli: Přičiňmež se a
stavějme. I posilnili rukou svých k dobrému.
19. Což když uslyšel Sanballat Choronský, a Tobiáš služebník
Ammonitský, a Gesem Arabský, posmívali se, a utrhali nám, pravíce: Což
to děláte? Co se králi protivíte?
20. Jimž odpovídaje, řekl jsem: Bůh nebeský, tenť nám dá prospěch, a


Příspěvek byl publikován v rubrice Nehemiáš. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.