Bible kralická: Nehemiáš, 4. kapitola


1. I stalo se, když uslyšel Sanballat, že stavíme zed, rozpálil se
hněvem, a rozzlobiv se velmi, posmíval se Židům.
2. Nebo mluvil před bratřími svými a před vojskem Samařským, řka: Co
ti bídní Židé berou před sebe? Tak-liž mají býti zanecháni? Což budou
obětovati? Za jeden-liž den to dodělati mají? Také-liž i kamení z
hromad rumu křísiti budou, kteréž spáleno jest?
3. Tobiáš pak Ammonitský podlé něho řekl: Nechať stavějí, však liška
přiběhna, prorazí zed jejich kamennou.
4. Slyš, ó Bože náš, že jsme v pohrdání, a obrať pohanění jejich na
hlavu jejich, a dej je v loupež v zemi, do níž by zajati byli.
5. A nepřikrývej nepravosti jejich, a hřích jejich od tváři tvé ať
není shlazen, proto že jsou tě popouzeli v stavitelích.
6. A tak stavěli jsme tu zed, a spojili všecku až do polu, a měl lid
srdce k tomu dílu.
7. Což když uslyšel Sanballat, a Tobiáš a Arabští, Ammonitští i
Azotští, že by na dýl přibývalo zdi Jeruzalémské, a že se již byly
počaly mezery zavírati, rozpálili se hněvem velice.
8. Protož spuntovali se všickni společně, aby táhli k boji proti
Jeruzalému a aby jemu překážku učinili.
9. (My pak modlili jsem se Bohu svému, a postavili jsme stráž proti
nim ve dne i v noci, bojíce se jich.
10. Nebo řekli Judští: Zemdlelať jest síla nosičů, a rumu ještě mnoho
jest, neodolaliť bychom jim, stavějíce zed.)
11. Anobrž i řekli nepřátelé naši: Nezvědíť, ani spatří, až vpadneme
mezi ně, a pomordujeme je, aneb zastavíme to dílo.
12. Když pak přišli Židé, kteříž s nimi bydlili, a pravili nám na
desetkrát: Mějte pozor na všecka místa, kudyž se chodí k nám:
13. Tedy postavil jsem na dolních místech za zdí, i na místech
příkrých, a osadil jsem lidem po čeledech s meči, s kopími a lučišti
jejich.
14. A když jsem to spatřil, vstana, řekl jsem k přednějším a knížatům
i k jinému lidu: Nebojte se jich, ale na Pána velikého a hrozného
pamatujte, a bojujte za bratří své, za syny své a dcery své, za
manželky své a domy své.
15. I stalo se, když uslyšeli nepřátelé naši, že jest nám to oznámeno,
tožť Bůh rozptýlil radu jejich, a my navrátili jsme se všickni ke
zdem, každý k dílu svému.
16. Ale však od toho dne polovice služebníků mých dělali, a polovice
jich držela kopí, pavézy a lučiště, a pancíře, a knížata stála za vší
čeledí Judskou.
17. Ti také, kteříž dělali na zdi, i nosiči břemen, i nakladači, každý
jednou rukou dělal, a v druhé držel braň.
18. Z těch pak, kteříž stavěli, měl jeden každý meč svůj připásaný na
bedrách svých, a tak stavěli, a trubač stál podlé mne.
19. Nebo jsem řekl k přednějším a knížatům i k jinému lidu: Dílo
veliké a široké jest, a my porůznu jsme na zdi, podál jeden od
druhého.
20. Na kterém byste koli místě uslyšeli hlas trouby, tu se shromažďte
k nám. Bůh náš bude bojovati za nás.
21. A tak my dělali jsme dílo, a polovice jich držela kopí od svitání
až do soumraku.
22. Tehdáž také řekl jsem lidu: Každý s služebníkem svým nocuj u
prostřed Jeruzaléma, ať je máme k stráži v noci, a ve dne k dílu.
23. Pročež i já, i bratří moji, i služebníci moji, i strážní, kteříž
chodí za mnou, nebudeme svláčeti oděvu svého. Žádný ho nesloží, leč u


Příspěvek byl publikován v rubrice Nehemiáš. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.