Bible kralická: Nehemiáš, 5. kapitola


1. Byl pak pokřik veliký lidu i žen jejich na bratří jich Židy.
2. Nebo někteří pravili: Synů a dcer máme tak mnoho, že za ně obilé
jednáme, abychom jísti a živi býti mohli.
3. Jiní opět pravili: Pole svá i vinice své, a domy své zzastavovati
musíme, abychom obilé jednati mohli v hladu tomto.
4. Jiní ještě pravili: Musíme vypůjčiti peněz, abychom dali plat
králi, na svá pole i vinice své,
5. Ješto aj, jakož tělo bratří našich, tak těla naše, jakož synové
jejich, tak i synové naši. A však my musíme podrobovati syny své a
dcery své v službu, a některé již ze dcer našich podrobeny jsou, a
nemůžeme s nic býti, poněvadž pole naše a vinice naše drží jiní.
6. Protož rozhněval jsem se velmi, když jsem slyšel křik jejich a
slova taková.
7. I uložil jsem v srdci svém, abych domlouval přednějším a knížatům,
řka jim: Vy jste ti, jenž obtěžujete jeden každý bratra svého. I
svolal jsem proti nim shromáždění veliké.
8. A řekl jsem jim: My vyplacujeme bratří své Židy, kteříž prodáni
byli pohanům, podlé možnosti naší. Což vy zase prodávati máte bratří
vaše, anobrž což je sobě prodávati budete? Kteřížto umlkli a nenalezli
odpovědi.
9. Řekl jsem dále: Není to dobře, což děláte. Zdali v bázni Boha
našeho nemáte choditi raději než v pohanění pohanů, nepřátel našich?
10. I já také s bratřími svými a s služebníky svými mohl bych bráti od
nich peníze aneb obilé, a však odpusťme jim medle ten dluh.
11. Navraťte jim, prosím, ještě dnes pole jejich, vinice jejich,
zahrady olivové jejich i domy jejich, i ten stý díl peněz, obilé, vína
i oleje, kterýž od nich béřete.
12. Odpověděli: Navrátíme, aniž čeho od nich vyhledávati budeme; tak
učiníme, jakž ty pravíš. Tedy svolav kněží, zavázal jsem je přísahou,
aby tak učinili.
13. Vytřásl jsem také podolek svůj, a řekl jsem: Tak vytřes Bůh
každého muže, kdož by nenaplnil slova tohoto, z domu jeho, z úsilí
jeho, a tak buď vytřesený a prázdný. I řeklo všecko shromáždění: Amen,
a chválili Hospodina. I učinil lid tak.
14. Anobrž také ode dne, v němž jsem postaven, abych byl vývodou
jejich v zemi Judské, od léta dvadcátého až do léta třidcátého druhého
Artaxerxa krále, za dvanácte let, ani já ani bratří moji pokrmu
knížecího jsme nejedli,
15. Ješto vývodové prvnější, kteříž byli přede mnou, obtěžovali lid,
berouce od nich chléb a víno mimo čtyřidceti lotů stříbra. Nadto i
služebníci jejich ssužovali lid, čehož jsem já nečinil, boje se Boha.
16. Alebrž také i při opravování zdi pracoval jsem, aniž jsme
skupovali rolí, ano i všickni služebníci moji byli tu shromážděni k
dílu.
17. Přesto Židé a knížat půl druhého sta osob, a kteříž přicházeli k
nám z národů okolních, jídali u stolu mého.
18. Pročež strojívalo se toho na každý den jeden vůl, šest ovec
výborných, též i ptáci byli mi strojeni, a v jednom z desíti dnů
všelijakého vína dávalo se dosti. Však s tím se vším pokrmu knížecího
nežádal jsem, nebo těžká poroba vzložena byla na lid ten.
19. Budiž pamětliv na mne, Bože můj, k dobrému, což jsem pak koli
činil při lidu tomto.


Příspěvek byl publikován v rubrice Nehemiáš. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.