Bible kralická: Nehemiáš, 6. kapitola


1. I stalo se, když uslyšel Sanballat a Tobiáš, a Gesem Arabský i jiní
nepřátelé naši, že bych vystavěl zed, a že nezůstalo v ní mezery,
ačkoli jsem ještě až do toho času nevstavil vrat do bran,
2. Že poslal Sanballat a Gesem ke mně, řka: Přiď, a rozmluvíme spolu
ve vsi na rovinách Ono. Ale oni mé zlé obmýšleli.
3. Takž jsem poslal k nim posly, řka: Dílo veliké dělám, protož nemohu
odjíti. Což se má meškati dílo, když bych je opustě, k vám sjíti měl?
4. I posílali ke mně na týž způsob čtyřikrát, a odpověděl jsem jim
týmiž slovy.
5. Potom poslal ke mně Sanballat na tentýž způsob po páté služebníka
svého s listem otevřeným.
6. V kterémž bylo psáno: Slyší se mezi národy, jakž Gasmu praví, že ty
a Židé myslíte se zprotiviti, a že ty proto stavíš zed, abys králem
jejich byl, jakž se to dokoná.
7. Také žes i proroky postavil, aby hlásali o tobě v Jeruzalémě,
řkouce: Král v Judstvu. Nyní tedy uslyší král ty věci. Protož přiď, a
poradíme se spolu.
8. Tedy poslal jsem k němu, řka: Neníť toho nic, což ty pravíš, ale
sám sobě to vymýšlíš.
9. Nebo všickni ti nás ustrašiti se snažovali, myslíce: Oslábnou ruce
jejich při díle, a nedokoná se to. Ale však ty, ó Bože, posilň rukou
mých.
10. A když jsem všel do domu Semaiáše syna Delaiášova, syna
Mehetabelova, kterýž se byl zavřel, řekl mi: Sejděme se do domu
Božího, do vnitřku chrámu, a zavřeme dvéře chrámové; nebo přijdou,
chtíc tě zamordovati. A to v noci přijdou, aby tě zamordovali.
11. Jemuž jsem řekl: Takový-liž by muž, jako jsem já, utíkati měl?
Aneb kdo jest tak, jako jsem já, ješto by vejda do chrámu, živ byl?
Nevejduť.
12. I poznal jsem, a aj, Bůh neposlal ho, ale proroctví to mluvil
proti mně, že ho Tobiáš a Sanballat byli ze mzdy najali.
13. Proto pak ze mzdy byl najat, abych já ustrašen jsa, učinil to a
zhřešil, aby mi to bylo u nich k zlé pověsti, čímž by mi utrhali.
14. Budiž pamětliv, můj Bože, na Tobiáše a Sanballata, podlé těch
skutků jejich, i na Noadii prorokyni, a na jiné proroky, kteříž
strašili mne.
15. A tak dodělána jest zed ta pětmecítmého dne měsíce Elul v padesáti
a dvou dnech.
16. To když uslyšeli všickni nepřátelé naši, a viděli všickni
národové, kteříž byli vůkol nás, ulekli se velmi; nebo poznali, že od
Boha našeho působeno bylo dílo to.
17. Také v těch dnech i listy často posílali přednější Judští k
Tobiášovi, tolikéž od Tobiáše docházely k nim.
18. Nebo mnozí v Judstvu měli s ním přísahu, proto že byl zetěm
Sechaniáše syna Arachova, a Jochanan syn jeho pojal byl dceru
Mesullama syna Berechiášova.
19. K tomu i dobré činy jeho vypravovali přede mnou, a řeči mé


Příspěvek byl publikován v rubrice Nehemiáš. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.