Bible kralická: Nehemiáš, 9. kapitola


1. Potom dvadcátého čtvrtého dne téhož měsíce shromáždili se synové
Izraelští, a postíce se v žíních, posypali se prstí,
2. (Oddělilo se pak bylo símě Izraelské ode všech cizozemců), a
stojíce, vyznávali hříchy své i nepravosti otců svých.
3. I stáli na místech svých, a čtli v knize zákona Hospodina Boha
svého čtyřikrát za den, a čtyřikrát vyznávali a klaněli se Hospodinu
Bohu svému.
4. Za tím vystoupivše na výstupek Levítský Jesua a Báni, Kadmiel,
Sebaniáš, Bunni, Serebiáš, Báni a Chenani, volali hlasem velikým k
Hospodinu Bohu svému.
5. A řekli Levítové ti, Jesua, Kadmiel, Báni, Chasabniáš, Serebiáš,
Hodiáš, Sebaniáš a Petachiáš: Vstaňte, dobrořečte Hospodinu Bohu
svému, od věků až na věky, a ať dobrořečíslavnému jménu jeho, a
vyššímu nad každé dobrořečení i chválu.
6. Ty jsi, Hospodine, sám ten jediný, ty jsi učinil nebesa, nebesa
nebes i všecko vojsko jejich, zemi i všecko, což jest na ní, moře i
všecko, což jest v nich, obživuješ také všecko, ano i vojska nebeská
před tebou se sklánějí.
7. Ty jsi, Hospodine, Bůh ten, kterýž jsi vyvolil Abrama, a vyvedl jej
z Ur Kaldejských, a dal jsi jemu jméno Abraham.
8. A nalezl jsi srdce jeho věrné před sebou, a učinil jsi s ním
smlouvu, že dáš zemi Kananejského, Hetejského, Amorejského,
Ferezejského, Jebuzejského a Gergezejského, že dáš ji semeni jeho, a
naplnils slova svá, nebo spravedlivý jsi ty.
9. Popatřil jsi zajisté na trápení otců našich v Egyptě, a křik jejich
vyslyšel jsi při moři Rudém.
10. A ukazovals znamení a zázraky na Faraonovi i na všech služebnících
jeho, i na všem lidu země jeho; nebo věděl jsi, že jsou pýchu
provodili nad nimi. Čímž jsi dobyl sobě jména, jakž se to podnes vidí.
11. Nadto i moře jsi před nimi rozdělil, tak že přešli prostředkem
moře po suše, a ty, jenž je stihali, uvrhl jsi do hlubin, jako kámen
do vody veliké.
12. A sloupem oblakovým vodils je ve dne, a sloupem ohnivým v noci,
osvěcuje jim cestu, kudy by jíti měli.
13. Potom jsi sstoupil na horu Sinai, a mluvil jsi s nimi s nebe, a
vydal jsi jim soudy přímé a zákony pravé, ustanovení a přikázaní
dobrá.
14. Též i sobotu svou svatou známu jsi jim učinil, a přikázaní,
ustanovení i zákon vydals jim skrze Mojžíše, služebníka svého.
15. Také i chléb s nebe dal jsi jim v hladu jejich, a vodu z skály
vyvedl jsi jim v žízni jejich, a rozkázal jsi jim, aby šli a dědičně
vládli zemí, kterouž jsi zdvihna ruku svou, přisáhl dáti jim.
16. Oni pak a otcové naši pyšně sobě počínali, a zatvrdivše šíji svou,
neposlouchali přikázaní tvých.
17. Nýbrž hned nechtěli slyšeti, aniž se rozpomenuli na divné činy
tvé, kteréž jsi působil při nich, a zatvrdivše šíji svou, ustavovali
sobě vůdce, chtíce se navrátiti k porobení svému z zarputilosti své.
Ty však, Bože, snadný k odpuštění, milostivý a lítostivý, dlouho
shovívající a hojný v milosrdenství, neopustils jich.
18. Ano i tehdáž, když sobě udělali tele slité a řekli: Tito jsou
bohové tvoji, kteříž tě vyvedli z Egypta, a dopustili se velikého
rouhání.
19. Ty však pro svá mnohá slitování neopustil jsi jich na poušti.
Sloup oblakový neodcházel od nich ve dne, veda je po cestě, ani sloup
ohnivý v noci, osvěcuje je a cestu, po níž jíti měli.
20. Nadto Ducha svého dobrého dal jsi k vyučování jich, manny své také
neodjals od úst jejich, a vodu dal jsi jim v žízni jejich.
21. A tak za čtyřidceti let krmil jsi je na poušti. V ničemž
nedostatku neměli, oděv jejich nezvetšel, a nohy jejich se neodhnetly.
22. Potom dal jsi jim království a národy, kteréž jsi rozehnal do
koutů, tak že dědičně obdrželi zemi Seonovu, a zemi krále Ezebon, i
zemi Oga krále Bázan.
23. Syny pak jejich rozmnožil jsi jako hvězdy nebeské, a uvedl jsi je
do země, o kteréž jsi byl řekl otcům jejich, že do ní vejdou, aby jí
vládli.
24. Nebo všedše synové, dědičně obdrželi zemi tu, když jsi snížil před
nimi obyvatele té země Kananejské, a dals je v ruku jejich, i krále
jejich, i národy té země, aby s nimi nakládali podlé vůle své.
25. A tak vzali města hrazená i pole úrodná, a dědičně ujali domy plné
všeho dobrého, studnice vykopané, vinice a olivoví, i stromoví ovoce
nesoucí velmi mnohé. I jedli, a nasyceni jsouce, vytyli, a v dobrodiní
tvém hojném rozkoší oplývali.
26. Když pak popouzejíce tě, zprotivili se tobě, zavrhše zákon tvůj za
hřbet svůj, a proroky tvé zmordovali, kteříž jim osvědčovali, aby je
obrátili k tobě, a dopouštěli se velikého rouhání,
27. Dával jsi je v ruku nepřátel jejich, kteříž je ssužovali. A když v
čas ssoužení svého volali k tobě, tys je s nebe vyslýchal, a podlé
mnohých slitování svých dával jsi jim vysvoboditele, kteříž je
vysvobozovali z ruky nepřátel jejich.
28. Mezitím, jakž jen oddechnutí měli, zase znovu činili zlé před
tebou, a protož pouštěl jsi je v ruku nepřátel jejich, aby panovali
nad nimi. Když se pak opět obrátili, a křičeli k tobě, tys je s nebe
vyslýchal a vysvobozoval podlé slitování svých po mnohé časy.
29. A napomínals jich, abys je obrátil k zákonu svému, ale oni pyšně
sobě počínali, a neposlouchali přikázaní tvých, a proti soudům tvým
hřešili, v nichžto, činil-li by je člověk, byl by živ. Nýbrž plece
svého uchylujíce, šíji svou zatvrzovali, a neposlouchali.
30. A však shovíval jsi jim po mnohá léta, osvědčuje jim duchem svým
skrze proroky své, a když neposlouchali, dal jsi je v ruku národům
zemí.
31. Ale pro slitování svá mnohá nedals jim do konce zahynouti, aniž
jsi jich opustil, proto že jsi Bůh milostivý a lítostivý.
32. Nyní tedy, ó Bože náš, silný, veliký, mocný a hrozný, kterýž
ostříháš smlouvy a milosrdenství, nechť to není u tebe za málo, že ty
všecky těžkosti na nás přišly, na krále naše, knížata naše, kněží
naše, proroky naše i na otce naše, a na všecken lid tvůj, hned ode dnů
králů Assyrských, až do tohoto dne,
33. Ačkoli ty jsi spravedlivý ve všech těch věcech, kteréž přišly na
nás. Nebo jsi spravedlivě to učinil, ale my jsme bezbožně činili.
34. I králové naši, knížata naše, kněží naši i otcové naši neplnili
zákona tvého, aniž šetřili přikázaní tvých a svědectví tvých, jimiž se
jim osvědčoval.
35. Nebo oni v království svém a v dobrodiní tvém hojném, kteréž jsi
jim ukazoval, a v zemi široké a úrodné, kterouž jsi jim dal,
nesloužili tobě, aniž se odvrátili od činů svých zlých.
36. Aj, my jsme dnes manové, a to v zemi, kterouž jsi dal otcům našim,
aby jedli ovoce její a dobré věci její, aj, jsme v ní manové.
37. Jižť úrody své vydává v hojnosti králům, kteréž jsi postavil nad
námi pro hříchy naše, a oniť i nad těly našimi se potřásají, i nad


Příspěvek byl publikován v rubrice Nehemiáš. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.