Bible kralická: Numeri, 11. kapitola


1. I stalo se, že lid ztěžoval a stýskal sobě, což se nelíbilo
Hospodinu. Protož, slyše to Hospodin, rozhněval se náramně, a roznítil
se proti nim oheň Hospodinův, a spálil zadní díl vojska.
2. Tedy volal lid k Mojžíšovi. I modlil se Mojžíš Hospodinu, a uhasl
oheň.
3. I nazval jméno místa toho Tabbera; nebo rozpálil se proti nim oheň
Hospodinův.
4. Lid pak k nim přimíšený napadla žádost náramná; a obrátivše se,
plakali i synové Izraelští a řekli: Kdo nám to dá, abychom se masa
najedli?
5. Rozpomínáme se na ryby, jichž jsme dosti v Egyptě darmo jídali, na
okurky a melouny, též na por, cibuli a česnek.
6. A nyní duše naše vyprahlá, nic jiného nemá, kromě tu mannu před
očima svýma.
7. (Manna pak byla jako semeno koliandrové, a barva její jako barva
bdelium.
8. I vycházíval lid, a sbírali a mleli žernovy, neb tloukli v
moždířích, a smažili na pánvici, aneb koláče podpopelné dělali z ní;
chut pak její byla jako chut nového oleje.
9. Když pak sstupovala rosa na vojsko v noci, tedy sstupovala také i
manna).
10. Tedy uslyšel Mojžíš, an lid pláče po čeledech svých, každý u dveří
stanu svého. Pročež roznítila se prchlivost Hospodinova náramně;
Mojžíšovi to také těžké bylo.
11. I řekl Mojžíš Hospodinu: Proč jsi tak zle učinil služebníku svému?
Proč jsem nenalezl milosti před očima tvýma, že jsi vložil břímě všeho
lidu tohoto na mne?
12. Zdaliž jsem já počal všecken lid tento? Zdali jsem já zplodil jej,
že mi díš: Nes jej na rukou svých, jako nosí chůva děťátko, do země
té, kterouž jsi s přísahou zaslíbil otcům jejich?
13. Kde mám nabrati masa, abych dal všemu lidu tomuto? Nebo plačí na
mne, řkouce: Dej nám masa, ať jíme.
14. Nemohuť já sám nésti všeho lidu tohoto, nebo jest to nad možnost
mou.
15. Pakli mi tak dělati chceš, prosím, zabí mne raději, jestliže jsem
nalezl milost před očima tvýma, abych více nehleděl na trápení své.
16. Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: Shromažď mi sedmdesáte mužů z
starších Izraelských, kteréž znáš, že jsou starší v lidu a správcové
jeho; i přivedeš je ke dveřím stánku úmluvy, a státi budou tam s
tebou.
17. A já sstoupím a mluviti budu s tebou, a vezmu z ducha, kterýž jest
na tobě, a dám jim. I ponesou s tebou břímě lidu, a tak ty ho sám
neponeseš.
18. Lidu pak díš: Posvěťtež se k zítřku, a budete jísti maso; nebo
jste plakali v uších Hospodinových, řkouce: Kdo nám dá najísti se
masa? Jistě že lépe nám bylo v Egyptě. I dá vám Hospodin masa, a
budete jísti.
19. Nebudete toliko jeden den jísti, ani dva, ani pět, ani deset, ani
dvadcet,
20. Ale za celý měsíc, až vám chřípěmi poleze, a zoškliví se, proto že
jste pohrdli Hospodinem, kterýž jest u prostřed vás, a plaka-li jste
před ním, říkajíce: Proč jsme vyšli z Egypta?
21. I řekl Mojžíš: Šestkrát sto tisíců pěších jest tohoto lidu, mezi
nimiž já jsem, a ty pravíš: Dám jim masa, aby jedli za celý měsíc.
22. Zdali ovcí a volů nabije se jim, aby jim postačilo? Aneb zdali
všecky ryby mořské shromáždí se jim, aby jim dosti bylo?
23. Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: Zdali ruka Hospodinova ukrácena
jest? Již nyní uzříš, přijde-li na to, což jsem mluvil, čili nic.
24. Vyšed tedy Mojžíš, mluvil lidu slova Hospodinova, a shromáždiv
sedmdesáte mužů z starších lidu, postavil je vůkol stánku.
25. I sstoupil Hospodin v oblaku a mluvil k němu, a vzav z ducha,
kterýž byl na něm, dal sedmdesáti mužům starším. I stalo se, když
odpočinul na nich ten duch, že prorokovali, ale potom nikdy více.
26. Byli pak zůstali v staních dva muži, jméno jednoho Eldad, a
druhého Medad, na nichž také odpočinul duch ten, nebo i oni napsani
byli, ačkoli nevyšli k stánku. I ti také prorokovali v staních.
27. Tedy přiběh služebník, oznámil to Mojžíšovi, řka: Eldad a Medad
prorokují v staních.
28. Jozue pak, syn Nun, služebník Mojžíšův, jeden z mládenců jeho, dí
k tomu: Pane můj, Mojžíši, zabraň jim.
29. Jemuž odpověděl Mojžíš: Proč ty horlíš pro mne? Nýbrž ó kdyby
všecken lid Hospodinův proroci byli, a aby dal Hospodin ducha svého na
ně!
30. I navrátil se Mojžíš do stanů s staršími Izraelskými.
31. Tedy strhl se vítr od Hospodina, a zachvátiv křepelky od moře,
spustil je na stany tak široce a dlouze, co by mohl za jeden den cesty
ujíti všudy vůkol táboru, takměř na dva lokty zvýší nad zemí.
32. Protož vstav lid, celý ten den a celou noc, i celý druhý den
shromažďovali sobě ty křepelky; a kdož nejméně nashromáždil, měl jich
s deset měr. I rozvěšeli je sobě pořád okolo stanů.
33. Ještě maso vězelo v zubích jejich, a nebylo právě sžvýkáno, když


Příspěvek byl publikován v rubrice Numeri. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.