Bible kralická: Numeri, 22. kapitola


1. I táhli synové Izraelští a položili se na polích Moábských,
nedocházeje k Jordánu, naproti Jerichu.
2. A viděl Balák, syn Seforův, všecko, co učinil Izrael Amorejskému.
3. I bál se Moáb toho lidu velmi, proto že ho bylo mnoho, a svíral se
pro přítomnost synů Izraelských.
4. Protož řekl Moáb k starším Madianským: Tudíž toto množství požere
všecko, což jest vůkol nás, jako sžírá vůl trávu polní. Byl pak Balák,
syn Seforův, toho času králem Moábským.
5. I poslal posly k Balámovi, synu Beorovu, do města Petor, kteréž
jest při řece v zemi vlasti jeho, aby povolal ho, řka: Aj, lid vyšel z
Egypta, aj, přikryl svrchek země, a usazuje se proti mně.
6. Protož nyní poď medle, zlořeč mně k vůli lidu tomuto, nebo silnější
mne jest; snad svítězím nad ním, a porazím jej, aneb vyženu z země
této. Vím zajisté, že komuž ty žehnáš, požehnaný bude, a komuž ty
zlořečíš, bude zlořečený.
7. Tedy šli starší Moábští a starší Madianští, nesouce v rukou svých
peníze za zlořečení; i přišli k Balámovi, a vypravovali mu slova
Balákova.
8. On pak řekl jim: Pobuďte zde přes tuto noc, a dám vám odpověd, jakž
mi mluviti bude Hospodin. I zůstala knížata Moábská s Balámem.
9. Přišel pak Bůh k Balámovi a řekl: Kdo jsou ti muži u tebe?
10. Odpověděl Balám Bohu: Balák, syn Seforův, král Moábský, poslal ke
mně, řka:
11. Aj, lid ten, kterýž vyšel z Egypta, přikryl svrchek země; protož
nyní poď, proklň mi jej, snad svítězím, bojuje s ním, a vyženu jej.
12. I řekl Bůh k Balámovi: Nechoď s nimi, aniž zlořeč lidu tomu, nebo
požehnaný jest.
13. Tedy Balám vstav ráno, řekl knížatům Balákovým: Navraťte se do
země své, nebo nechce mi dopustiti Hospodin, abych šel s vámi.
14. A vstavše knížata Moábská, přišli k Balákovi a řekli: Nechtěl
Balám jíti s námi.
15. Tedy opět poslal Balák více knížat a znamenitějších, nežli první.
16. Kteříž přišedše k Balámovi, řekli jemu: Toto praví Balák, syn
Seforův: Nezpěčuj se, prosím, přijíti ke mně.
17. Nebo velikou ctí tě ctíti chci, a což mi koli rozkážeš, učiním;
protož přiď, prosím, proklň mi lid tento.
18. Odpovídaje pak Balám, řekl služebníkům Balákovým: Byť mi pak dal
Balák plný dům svůj stříbra a zlata, nemohl bych přestoupiti slova
Hospodina Boha svého, a učiniti proti němu malé neb veliké věci.
19. Nyní však zůstaňte, prosím, zde i vy také této noci, abych zvěděl,
co dále mluviti bude Hospodin se mnou.
20. Přišed pak Bůh k Balámovi v noci, řekl jemu: Poněvadž proto, aby
povolali tě, přišli muži tito, vstana, jdi s nimi, a však což přikáži
tobě, to čiň.
21. Tedy Balám vstav ráno, osedlal oslici svou, a bral se s knížaty
Moábskými.
22. Ale rozpálil se hněv Boží, proto že jel s nimi, a postavil se
anděl Hospodinův na cestě, aby mu překazil; on pak seděl na oslici
své, maje s sebou dva služebníky své.
23. A když uzřela oslice anděla Hospodinova, an stojí na cestě, a meč
jeho vytržený v ruce jeho, uhnula se s cesty, a šla polem. I bil ji
Balám, aby ji navedl zase na cestu.
24. A anděl Hospodinův stál na stezce u vinice mezi dvěma zídkami.
25. Viduci pak oslice anděla Hospodinova, přitiskla se ke zdi,
přitřela také nohu Balámovi ke zdi; pročež opět bil ji.
26. Potom anděl Hospodinův šel dále, a stál v úzkém místě, kdež nebylo
žádné cesty k uchýlení se na pravo neb na levo.
27. A viduci oslice anděla Hospodinova, padla pod Balámem; pročež
rozhněval se velmi Balám, a bil oslici kyjem.
28. I otevřel Hospodin ústa oslice, a řekla Balámovi: Cožť jsem
učinila, že již po třetí mne biješ?
29. Řekl Balám k oslici: To, že jsi mne v posměch uvedla. Ó bych měl
meč v rukou, jistě bych tě již zabil.
30. Odpověděla oslice Balámovi: Zdaliž nejsem oslice tvá? Jezdíval jsi
na mně, jak jsi mne dostal, až do dnes; zdaliž jsem kdy obyčej měla
tak činiti tobě? Kterýž odpověděl: Nikdy.
31. V tom otevřel Hospodin oči Balámovy, i uzřel anděla Hospodinova,
an stojí na cestě, maje meč dobytý v ruce své; a nakloniv hlavy,
poklonu učinil na tvář svou.
32. I mluvil k němu anděl Hospodinův: Proč jsi bil oslici svou po
třikrát? Aj, já vyšel jsem, abych se protivil tobě; nebo uchýlil jsi
se s cesty přede mnou.
33. Když viděla mne oslice, vyhnula mi již po třikrát; a byť mi se
byla nevyhnula, již bych byl také tebe zabil, a jí živé nechal.
34. Odpověděl Balám andělu Hospodinovu: Zhřešilť jsem, nebo jsem
nevěděl, že ty stojíš proti mně na cestě; protož nyní, jestliže se
nelíbí tobě, raději navrátím se domů.
35. Řekl anděl Hospodinův k Balámovi: Jdi s muži těmi, avšak slovo,
kteréž mluviti budu tobě, to mluviti budeš. Tedy šel Balám s knížaty
Balákovými.
36. Uslyšev pak Balák o příchodu Balámovu, vyšel proti němu do města
Moábského, kteréž bylo při řece Arnon, jenž jest při konci pomezí.
37. I řekl Balák Balámovi: Zdaliž jsem víc než jednou neposílal pro
tě? Pročež jsi tedy nepřišel ke mně? Proto-li, že bych tě náležitě
uctiti nemohl?
38. Odpověděl Balám Balákovi: Aj, již jsem přišel k tobě; nyní pak
zdaliž všelijak budu co moci mluviti? Slovo, kteréž vložil Bůh v ústa
má, to mluviti budu.
39. I bral se Balám s Balákem, a přijeli do města Husot.
40. Kdežto nabiv Balák volů a ovec, poslal k Balámovi a k knížatům,
kteříž s ním byli.
41. Nazejtří pak ráno, pojav Balák Baláma, uvedl ho na výsosti modly
Bál, odkudž shlédl i nejdalší díl lidu Izraelského.


Příspěvek byl publikován v rubrice Numeri. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.