Bible kralická: Pláč Jeremiášův, 2. kapitola


1. Jak hustým oblakem prchlivosti své přikryl Pán dceru Sionskou!
Shodil s nebe na zem slávu Izraelovu, aniž se rozpomenul na podnože
noh svých v den prchlivosti své.
2. Sehltil Pán beze vší lítosti všecky příbytky Jákobovy, zbořil v
prchlivosti své ohrady dcery Judské, udeřil jimi o zem, v potupu uvedl
království i knížata její.
3. Odťal v rozpálení hněvu všecken roh Izraelův, odvrátil zpět pravici
svou od nepřítele, a rozpáliv se proti Jákobovi jako oheň plápolající,
pálí do cela vůkol.
4. Natáhl lučiště své jako nepřítel, postavil pravici svou jako
protivník, i zbil všecky nejzdařilejší z lidu, a vylil do stánku dcery
Sionské jako oheň prchlivost svou.
5. Učiněn jest Pán podobný nepříteli, sehltil Izraele, sehltil všecky
paláce jeho, zkazil ohrady jeho, a rozmnožil v lidu Judském zámutek a
žalost.
6. Mocí zajisté odtrhl jako od zahrady plot svůj, zkazil stánek svůj,
v zapomenutí uvedl Hospodin na Sionu slavnost a sobotu, a v
prchlivosti hněvu svého zavrhl krále i kněze.
7. Zavrhl Pán oltář svůj, v ošklivost vzal svatyni svou, vydal v ruku
nepřítele zdi a paláce Sionské; křičeli v domě Hospodinově jako v den
slavnosti.
8. Uložiltě Hospodin zkaziti zed dcery Sionské, roztáhl šňůru, a
neodvrátil ruky své od zhouby; pročež val i zed kvílí, a spolu mdlejí.
9. Poraženy jsou na zem brány její, zkazil a polámal závory její; král
její i knížata její mezi pohany. Není ani zákona, proroci také její
nemívají vidění od Hospodina.
10. Starší dcery Sionské usadivše se na zemi, mlčí, posýpají prachem
hlavy své, a přepasují se žíněmi panny Jeruzalémské, svěšují k zemi
hlavy své.
11. Zhynuly od slz oči mé, zkormoutily se vnitřnosti mé, a vykydla se
na zem játra má, pro potření dcery lidu mého, když i nemluvňátka a
prsí požívající na ulicích města se svírají.
12. A říkají matkám svým: Kdež jest obilé a víno? když se jako zraněný
svírají po ulicích města, a vypouštějí duše své na klíně matek svých.
13. Kohoť za svědka přivedu? Koho připodobním k tobě, ó dcero
Jeruzalémská? Koho tobě přirovnám, abych tě potěšil, panno dcero
Sionská? Nebo veliké jest jako moře potření tvé. Kdož by tě zhojiti
mohl?
14. Proroci tvoji předpovídali tobě lživé a ničemné věci, a
neodkrývali nepravosti tvé, aby odvrátili zajetí tvé, ale předpovídali
tobě těžkosti, oklamání a vyhnání.
15. Všickni, kteříž jdou cestou, tleskají nad tebou rukama, diví se a
potřásají hlavou svou za tebou, dcero Jeruzalémská, říkajíce: To-li
jest to město, o němž říkávali, že jest nejkrásnější a utěšením vší
země?
16. Všickni nepřátelé tvoji rozdírají na tebe ústa svá, hvízdají a
škřipí zuby, říkajíce: Sehlťme ji. Totoť jest jistě ten den, jehož
jsme očekávali; jižtě nastal, vidíme.
17. Učinil Hospodin to, což byl uložil, splnil řeč svou, kterouž
přikazoval ode dnů starodávních, bořil bez lítosti, a obveselil nad
tebou nepřítele, povýšil rohu protivníků tvých.
18. Vykřikovalo srdce jejich proti Pánu. Ó ty zdi dcery Sionské,
vylévej jako potok slzy dnem i nocí, nedávej sobě odpočinutí, aniž se
spokojuj zřítelnice oka tvého.
19. Vstaň, křič v noci, při počátku bdění, vylévej jako vodu srdce své
před oblíčejem Páně; pozdvihuj k němu rukou svých za život dítek svých
svírajících se hladem, na rohu všech ulic, a rci:
20. Pohleď, Hospodine, a popatř, komu jsi tak kdy učinil? Zdaliž
jídají ženy plod svůj, nemluvňátka rozkošná? Zdaliž mordován býti má v
svatyni Páně kněz a prorok?
21. Leží na zemi po ulicích mladý i starý, panny mé i mládenci moji
padli od meče, zmordoval jsi je, a zbil v den prchlivosti své bez
lítosti.
22. Svolal jsi jako ke dni slavnosti z vůkolí ty, jichž se velice


Příspěvek byl publikován v rubrice Pláč Jeremiášův. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.