Bible kralická: Přísloví, 28. kapitola


1. Utíkají bezbožní, ač jich žádný nehoní, ale spravedliví jako mladý
lev smělí jsou.
2. Pro přestoupení země mnoho knížat jejích, ale pro člověka rozumného
a umělého trvánlivé bývá panování.
3. Muž chudý, kterýž utiská nuzné, podoben jest přívalu
zachvacujícímu, za čímž nebývá chleba.
4. Kteří opouštějí zákon, chválí bezbožného, ale kteříž ostříhají
zákona, velmi jsou jim na odpor.
5. Lidé zlí nesrozumívají soudu, ti pak, kteříž hledají Hospodina,
rozumějí všemu.
6. Lepší jest chudý, kterýž chodí v upřímnosti své, než převrácený na
kterékoli cestě, ačkoli jest bohatý.
7. Kdo ostříhá zákona, jest syn rozumný; kdož pak s žráči tovaryší,
hanbu činí otci svému.
8. Kdo rozmnožuje statek svůj lichvou a úrokem, shromažďuje tomu, kdož
by jej z milosti chudým rozděloval.
9. Kdo odvrací ucho své, aby neslyšel zákona, i modlitba jeho jest
ohavností.
10. Kdo zavodí upřímé na cestu zlou, do jámy své sám vpadne, ale
upřímí dědičně obdrží dobré.
11. Moudrý jest u sebe sám muž bohatý, ale chudý rozumný vystihá jej.
12. Když plésají spravedliví, velmi to pěkně sluší; ale když
povstávají bezbožní, vyhledáván bývá člověk.
13. Kdo přikrývá přestoupení svá, nepovede se jemu šťastně; ale kdož
je vyznává a opouští, milosrdenství důjde.
14. Blahoslavený člověk, kterýž se strachuje vždycky; ale kdož
zatvrzuje srdce své, upadne ve zlé.
15. Lev řvoucí a nedvěd hladovitý jest panovník bezbožný nad lidem
nuzným.
16. Kníže bez rozumu bývá veliký dráč, ale kdož v nenávisti má mrzký
zisk, prodlí dnů.
17. Člověka, kterýž násilí činí krvi lidské, ani nad jamou, když
utíká, žádný ho nezadrží.
18. Kdo chodí upřímě, zachován bude, převrácený pak na kterékoli cestě
padne pojednou.
19. Kdo dělá zemi svou, nasycen bývá chlebem; ale kdož následuje
zahalečů, nasycen bývá chudobou.
20. Muž věrný přispoří požehnání, ale kdož chvátá zbohatnouti, nebývá
bez viny.
21. Přijímati osobu není dobré; nebo mnohý pro kus chleba neprávě
činí.
22. Člověk závistivý chvátá k statku, nic nevěda, že nouze na něj
přijde.
23. Kdo domlouvá člověku, potom spíše milost nalézá nežli ten, kterýž
lahodí jazykem.
24. Kdo loupí otce svého a matku svou, a říká, že to není žádný hřích,
tovaryš jest vražedlníka.
25. Vysokomyslný vzbuzuje svár, ale kdo doufá v Hospodina, hojnost
míti bude.
26. Kdo doufá v srdce své, blázen jest; ale kdož chodí moudře, pomůže
sobě.
27. Kdo dává chudému, nebude míti žádného nedostatku; kdož pak zakrývá
oči své, bude míti množství zlořečení.
28. Když povstávají bezbožní, skrývá se člověk; ale když hynou,


Příspěvek byl publikován v rubrice Přísloví. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.