Bible kralická: Rut, 2. kapitola


1. Měla pak Noémi přítele po manželu svém, muže mocného z čeledi
Elimelechovy, jménem Bóza.
2. I řekla Rut Moábská Noémi: Nechť medle jdu na pole sbírati klasů za
tím, kdož by mi toho přál. Jížto ona řekla: Jdi, dcero má.
3. Šla tedy, a přišedši, sbírala klasy na poli za ženci. Přihodilo se
pak, že přišla na díl pole toho, kteréž přináleželo Bózovi, jenž byl z
čeledi Elimelechovy.
4. A v tom přišel Bóz z Betléma, a řekl žencům: Hospodin s vámi.
Kteříž odpověděli jemu: Požehnejž tobě Hospodin.
5. I řekl Bóz služebníku svému, kterýž postaven byl nad ženci: Čí jest
tato mladice?
6. Odpověděl služebník ten, kterýž postaven byl nad ženci, a řekl:
Jest mladice Moábská, kteráž přišla s Noémi z země Moábské.
7. A řekla mi: Prosím, nechť sbírám a shromažďuji klasy mezi snopy za
ženci. A přišedši, trvá od jitra až dosavad, kromě že na chvilku doma
pobyla.
8. Tedy řekl Bóz k Rut: Slyš, dcero má, nechoď sbírati na jiné pole,
aniž odcházej odsud, ale přídrž se teď děvek mých.
9. Zůstávej na tom poli, na němž budou žíti, a choď za nimi, nebo jsem
přikázal služebníkům svým, aby se tebe žádný nedotýkal. Bude-liť se
chtíti píti, jdi k nádobám, a napí se té vody, kteréž by navážili
služebníci moji.
10. Tedy ona padla na tvář svou, a schýlivši se k zemi, řekla jemu:
Odkudž mi to, že jsem nalezla milost před tebou, abys se známil ke
mně, kteráž jsem cizozemka.
11. Odpověděl Bóz a řekl: O všemť mi oznámeno jest, co jsi koli činila
svegruši své po smrti muže svého, a že opustivši otce svého a matku
svou, i zemi, v kteréžs se narodila, šla jsi mezi lid, kteréhožs prvé
neznala.
12. Odplatiž tobě Hospodin za skutek tvůj, a budiž mzda tvá dokonalá
od Hospodina Boha Izraelského, poněvadž jsi přišla, abys pod křídly
jeho doufala.
13. Kterážto řekla: Nalezla jsem milost před tebou, pane můj, poněvadž
jsi mne potěšil, a mluvils k srdci děvky své, ješto nejsem podobná
jedné z děvek tvých.
14. Tedy řekl jí Bóz: Když bude čas jísti, přistup sem, a pojez
chleba, a omoč skyvu svou v octě. I posadila se při žencích, a podal
jí pražmy; ona pak jedla až do sytosti, a ještě jí zbylo.
15. I vstala, aby sbírala. Přikázal pak Bóz služebníkům svým, řka: Byť
pak i mezi snopy sbírala, nezbraňujte jí.
16. Nýbrž naschvál jí upouštějte z snopů a nechávejte, ať sbírá, a
nedomlouvejte jí.
17. Sbírala tedy na poli tom až do večera, a což sebrala, to
vymlátila; i byla téměř míra efi ječmene.
18. Kterýž vzavši, přišla do města, a viděla svegruše její to, což
nasbírala. Vyňala také a dala jí to, což pozůstalo po nasycení jejím.
19. I řekla jí svegruše její: Kdes sbírala dnes, a kdes pracovala?
Budiž požehnaný ten, kterýž tě přijal. Tedy oznámila svegruši své, u
koho pracovala, řkuci: Jméno muže, u kteréhož jsem pracovala dnes,
jest Bóz.
20. I řekla Noémi nevěstě své: Požehnanýť jest od Hospodina, že
nepřestal milosrdenství svého nad živými i mrtvými. I to ještě k ní
řekla Noémi: Blízký přítel náš a z příbuzných našich jest muž ten.
21. Řekla jí také Rut Moábská: I to mi ještě řekl: Čeládky mé přídrž
se, dokavadž by všeho, což mého jest, nedožali.
22. Tedy řekla Noémi Rut nevěstě své: Dobré jest tedy, dcero má, abys
vycházela s děvečkami jeho, ať by na jiném poli něco nepřekazili.
23. A tak se přídržela Rut děvek Bózových, a sbírala klasy, dokudž
nesžali ječmene a pšenice, a bydlela u svegruše své.


Příspěvek byl publikován v rubrice Rut. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.