Bible kralická: Rut, 3. kapitola


1. Řekla jí potom Noémi svegruše její: Má dcero, nemám-liž pohledati
tobě odpočinutí, aby tobě dobře bylo?
2. Anobrž zdaliž Bóz ten příbuzný náš, s jehož jsi děvečkami byla,
nebude víti ječmene na humně noci této?
3. Protož umej se a pomaž, roucho své také oblec, a jdi na humno, však
tak, aby nebylo známé muži tomu, prvé než by přestal jísti a píti.
4. A když půjde ležeti, znamenej místo, na kterémž lehne, a přijduc,
pozdvihneš pláště u noh jeho, a tu se položíš; on pak oznámí tobě, co
bys měla činiti.
5. Jížto Rut řekla: Cokoli mi rozkážeš, učiním.
6. Šla tedy na to humno, a učinila všecko, což jí rozkázala svegruše
její.
7. Když pak pojedl Bóz a napil se, a rozveselilo se srdce jeho, šel
spáti vedlé stohu; přišla i ona tiše, a pozdvihši pláště u noh jeho,
položila se.
8. A když bylo o půl noci, ulekl se muž ten a zchopil se, a aj, žena
leží u noh jeho.
9. I řekl: Kdo jsi ty? A ona odpověděla: Já jsem Rut, děvka tvá.
Vztáhni křídlo pláště svého na děvku svou, nebo příbuzný jsi.
10. A on řekl: Požehnaná jsi ty od Hospodina, dcero má. Větší jsi nyní
pobožnosti dokázala, nežli prvé, že jsi nehledala mládenců bohatých
aneb chudých.
11. Protož nyní, dcero má, neboj se; vše, čehož žádáš, učiním tobě,
nebo víť všecko město lidu mého, že jsi ty žena šlechetná.
12. A také jest to pravé, že jsem příbuzný tvůj, ale jestiť příbuzný
bližší nežli já.
13. Odpočiniž tu přes noc, a když bude ráno, jestližeť on bude chtíti
práva příbuznosti k tobě užiti, dobře, nechť užive. Pakliť nebude
chtíti práva užiti k tobě, já právem příbuznosti pojmu tebe, živť jest
Hospodin. Spiž tu až do jitra.
14. A tak spala u noh jeho až do jitra. Potom vstala prvé, nežli by
kdo poznati mohl bližního svého; nebo pečoval Bóz, aby někdo nezvěděl,
že přišla žena ta na humno.
15. A řekl: Přines loktušku, kterouž se odíváš, a drž ji. A když ji
držela, naměřiv jí šest měr ječmene, vložil na ni. I vešla do města.
16. A přišla k svegruši své. Kteráž řekla: Kdo jsi ty, dcero má? I
vypravovala jí všecko, což jí učinil muž ten.
17. A řekla: Šest měr těchto ječmene dal mi, nebo řekl ke mně:
Nenavrátíš se prázdná k svegruši své.
18. I řekla jí Noémi: Počekej, dcero má, až porozumíš, jak to padne;
neboť neobleví muž ten, až tu věc dnes k místu přivede.


Příspěvek byl publikován v rubrice Rut. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.