Bible kralická: Soudců, 11. kapitola


1. Jefte pak Galádský byl muž udatný a byl syn ženy nevěstky, z níž
zplodil Galád řečeného Jefte.
2. Ale i manželka Galádova naplodila mu synů, a když dorostli synové
manželky té, vyhnali Jefte. Nebo řekli jemu: Nebudeš děditi v domě
otce našeho, nebo jsi postranní ženy syn.
3. Protož utekl Jefte od tváři bratří svých, a bydlil v zemi Tob; a
sběhli se k Jefte lidé povaleči, a vycházeli s ním.
4. Stalo se pak po těch dnech, že bojovali Ammonitští proti
Izraelským.
5. A když počali bojovati Ammonitští proti nim, odešli starší
Galádští, aby zase přivedli Jefte z země Tob.
6. I řekli k Jefte: Poď a buď vůdce náš, abychom bojovali proti
Ammonitským.
7. Odpověděl Jefte starším Galádským: Zdaliž jste vy mne neměli v
nenávisti, a nevyhnali jste mne z domu otce mého? Pročež tedy nyní
přišli jste ke mně, když ssouženi jste?
8. I řekli starší Galádští k Jefte: Proto jsme se nyní navrátili k
tobě, abys šel s námi a bojoval proti Ammonitským, a byl nám všechněm
obyvatelům Galádským za vůdce.
9. Tedy odpověděl Jefte starším Galádským: Poněvadž mne zase uvodíte,
abych bojoval proti Ammonitským, když by mi je dal Hospodin v moc,
budu-li vám za vůdce?
10. I řekli starší Galádští k Jefte: Hospodin bude svědkem mezi námi,
jestliže neučiníme vedlé slova tvého.
11. A tak šel Jefte s staršími Galádskými, a představil jej sobě lid
za vůdci a kníže, a mluvil Jefte všecka slova svá před Hospodinem v
Masfa.
12. Potom poslal Jefte posly k králi Ammonitskému s tímto poručením:
Co máš ke mně, že jsi vytáhl na mne, abys bojoval proti zemi mé?
13. I odpověděl král Ammonitský poslům Jefte: Že vzal Izrael zemi mou,
když vyšel z Egypta, od Arnon až k Jaboku a až k Jordánu; protož nyní
vrať mi ji pokojně.
14. Opět pak poslal Jefte posly k králi Ammonitskému,
15. A řekl jemu: Takto praví Jefte: Nevzalť Izrael země Moábské, ani
země synů Ammonových.
16. Ale když vyšli z Egypta, šel Izrael přes poušť až k moři Rudému, a
přišel do Kádes.
17. Odkudž poslal Izrael posly k králi Edomskému, řka: Prosím, nechť
projdu skrze zemi tvou. A nechtěl ho slyšeti král Edomský. Poslal také
k králi Moábskému, a nechtěl povoliti. A tak zůstal Izrael v Kádes.
18. Potom když šel přes poušť, obcházel zemi Edomskou a zemi Moábskou,
a přišed od východu slunce zemi Moábské, položil se před Arnon, a
nevešli na pomezí Moábské; nebo Arnon jest meze Moábských.
19. Protož poslal Izrael posly k Seonovi králi Amorejskému, to jest, k
králi Ezebon, a řekl jemu Izrael: Prosím, nechť projdu skrze zemi tvou
až k místu svému.
20. Ale Seon nedověřoval Izraelovi, aby přejíti měl pomezí jeho.
Protož shromáždil Seon všecken lid svůj, a položili se v Jasa, a
bojoval proti Izraelovi.
21. I dal Hospodin Bůh Izraelský Seona i všecken lid jeho v ruku
Izraelských, a porazili je. I opanoval dědičně Izrael všecku zemi
Amorejského, té země obyvatele.
22. A tak opanovali všecko pomezí Amorejského od Arnon až k Jaboku a
od pouště až k Jordánu.
23. Když tedy Hospodin Bůh Izraelský vyhladil Amorejského od tváři
lidu svého Izraelského, proč ty chceš panovati nad ním?
24. Zdaliž tím, což tobě dal Chámos bůh tvůj k vládařství, vládnouti
nemáš? Takž, kterékoli vyhladil Hospodin Bůh náš od tváři naší, jejich
dědictvím my vládneme.
25. K tomu pak, zdali jsi ty čím lepší Baláka syna Seforova, krále
Moábského? Zdali se kdy vadil s Izraelem? Zdali kdy bojoval proti nim?
26. Ješto již bydlí Izrael v Ezebon a ve vsech jeho, i v Aroer, a ve
vsech jeho, i ve všech městech, kteráž jsou při pomezí Arnon, zatři
sta let. Proč jste jí neodjali v tak dlouhém času?
27. Protož ne já provinil jsem proti tobě, ale ty mně zle činíš,
bojuje proti mně. Nechť soudí Hospodin soudce dnes mezi syny
Izraleskými a mezi syny Ammonovými.
28. Král pak Ammonitský neuposlechl slov Jefte, kteráž vzkázal jemu.
29. V tom nadšen byl Jefte duchem Hospodinovým, i táhl skrze Galád a
Manasse, prošel i Masfa v Galád, a z Masfy v Galád táhl proti
Ammonitským.
30. (Učinil pak Jefte slib Hospodinu, a řekl: Jestliže jistotně dáš mi
Ammonitské v ruku mou:
31. I stane se, že což by koli vyšlo ze dveří domu mého mně vstříc,
když se vrátím v pokoji od Ammonitských, bude Hospodinovo, abych to
obětoval v obět zápalnou.)
32. Přitáhl tedy Jefte na Ammonitské, aby bojoval proti nim, a dal je
Hospodin v ruku jeho.
33. I pobil je od Aroer, až kudy se jde do Mennit, dvadceti měst, a až
do Abel vinic porážkou velikou velmi; a sníženi jsou Ammonitští před
syny Izraelskými.
34. Když se pak navracoval Jefte do Masfa k domu svému, aj, dcera jeho
vyšla jemu vstříc s bubny a s houfem plésajících; kterouž měl toliko
jedinou, aniž měl kterého syna aneb jiné dcery.
35. Stalo se pak, že když uzřel ji, roztrhl roucha svá a řekl: Ach,
dcero má, velice s mne ponížila; nebo jsi z těch, jenž mne kormoutí,
poněvadž jsem tak řekl Hospodinu, aniž budu moci odvolati toho.
36. Jemuž ona odpověděla: Můj otče, jestliže jsi tak řekl Hospodinu,
učiň mi podlé toho, jakžs mluvil; kdyžť jen dal Hospodin pomstu nad
nepřátely tvými, Ammonitskými.
37. Řekla také otci svému: Nechť toliko toto obdržím: Odpusť mne na
dva měsíce, ať jdu a vejdu na hory a opláči panenství svého, já i
družičky mé.
38. Kterýž řekl: Jdi. I propustil ji na dva měsíce. Odešla tedy ona i
družičky její, a plakala panenství svého na horách.
39. A při dokonání dvou měsíců navrátila se k otci svému, a vykonal
při ní slib svůj, kterýž byl učinil. Ona pak nepoznala muže. I byl ten
obyčej v Izraeli,


Příspěvek byl publikován v rubrice Soudců. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.