Bible kralická: Soudců, 14. kapitola


1. Šel pak Samson do Tamnata, a uzřel tam ženu ze dcer Filistinských.
2. A navrátiv se, oznámil otci svému a mateři své, řka: Viděl jsem
ženu v Tamnata ze dcer Filistinských, protož nyní vezměte mi ji za
manželku.
3. I řekl mu otec jeho a matka jeho: Zdali není mezi dcerami bratří
tvých a ve všem lidu mém ženy, že sobě vzíti chceš manželku z
Filistinských neobřezaných? Odpověděl Samson otci svému: Tuto vezměte
mi, nebť mi se líbí.
4. Otec pak jeho a matka jeho nevěděli, by to od Hospodina bylo, a že
příčiny hledá od Filistinských; nebo toho času panovali Filistinští
nad Izraelem.
5. Tedy šel Samson a otec jeho i matka jeho do Tamnata. Když pak
přišli k vinicím Tamnatským, a aj, lev mladý řvoucí potkal se s ním.
6. I sstoupil na něj Duch Hospodinův, a roztrhl lva, jako by roztrhl
kozelce, ačkoli nic neměl v rukou svých. A neoznámil otci ani mateři
své, co učinil.
7. Přišed tedy, mluvil s ženou tou, a líbila se Samsonovi.
8. Navracuje se pak po několika dnech, aby ji pojal, uchýlil se, aby
pohleděl na mrtvého lva, a aj, v těle jeho byl roj včel a med.
9. A vybrav jej na ruce své, šel cestou a jedl; a přišed k otci svému
a mateři své, dal jim, i jedli. Ale nepověděl jim, že z mrtvého lva
vyňal ten med.
10. Tedy šel otec jeho k ženě té, a učinil tam Samson hody, nebo tak
činívali mládenci.
11. Když pak jej viděli tam, vybrali z sebe třidceti tovaryšů, aby
byli při něm.
12. I řekl jim Samson: Vydám vám pohádku, kterouž jestliže mi právě
vysvětlíte za sedm dní těchto hodů a uhodnete, dám vám třidceti čechlů
a třidcatero roucho proměnné.
13. Jestliže mi pak nebudete moci uhodnouti, dáte vy mně třidceti
čechlů a třidcatero roucho proměnné. Kteříž odpověděli jemu: Vydej
pohádku svou, ať ji slyšíme.
14. I řekl jim: Z zžírajícího vyšel pokrm, a z silného vyšla sladkost.
I nemohli uhodnouti pohádky té za tři dni.
15. Stalo se pak dne sedmého, (nebo byli řekli ženě Samsonově: Namluv
muže svého, ať nám vyloží tu pohádku, ať nespálíme tě i domu otce
tvého ohněm. Proto-liž, abyste našeho statku dostali, pozvali jste
nás? Či co?
16. I plakala žena Samsonova na něj, řkuci: Jistě nenávidíš mne a
nemiluješ mne; pohádku jsi vydal synům lidu mého, a mně jí nechceš
povědíti. Kterýž řekl jí: Hle, otci mému a mateři neoznámil jsem, a
tobě mám povědíti?
17. I plakala na něj do sedmého dne, v nichž měli hody). Dne tedy
sedmého pověděl jí, nebo trápila jej; kterážto oznámila pohádku synům
lidu svého.
18. Muži tedy města toho dne sedmého, prvé než slunce zapadlo, řekli
jemu: Co sladšího nad med, a co silnějšího nad lva? Kterýž řekl jim:
Byste byli neorali mou jalovičkou, neuhodli byste pohádky mé.
19. I sstoupil na něj Duch Hospodinův, a šel do Aškalon, a pobil z
nich třidceti mužů. A vzav loupeže jejich, dal šaty proměnné těm, jenž
uhodli pohádku, a rozhněvav se velmi, odšel do domu otce svého.
20. Žena pak Samsonova dostala se jednomu z tovaryšů jeho, kteréhož on


Příspěvek byl publikován v rubrice Soudců. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.