Bible kralická: Soudců, 17. kapitola


1. Byl pak muž nějaký s hory Efraim, jehož jméno bylo Mícha.
2. Kterýž řekl matce své: Ten tisíc a sto stříbrných, kteříž vzati
byli tobě, pro něž jsi zlořečila a mluvilas přede mnou, hle, stříbro
to u mne jest, já jsem je vzal. I řekla matka jeho: Požehnaný jsi,
synu můj, od Hospodina.
3. Navrátil tedy ten tisíc a sto stříbrných matce své. I řekla matka
jeho: Jižť jsem zajisté posvětila stříbro to Hospodinu z ruky své, a
tobě synu svému, aby udělán byl obraz rytý a slitý. Protož nyní dám je
tobě.
4. On pak navrátil to stříbro matce své, z něhož vzala matka jeho dvě
stě stříbrných, a dala zlatníku. I udělal z nich obraz rytý a slitý,
kterýž byl v domě Míchově.
5. Měl pak ten Mícha chrám bohů, i udělal efod a terafim, a naplnil
ruce jednoho z synů svých, aby mu byl knězem.
6. Toho času nebylo krále v Izraeli; jeden každý, což se mu za dobré
vidělo, to činil.
7. Byl pak mládenec z Betléma Judova, totiž z čeledi Judovy, kterýž,
jsa Levíta, byl tam pohostinu.
8. Odšel tedy člověk ten z města Betléma Judova, aby byl pohostinu,
kdež by se mu koli nahodilo. I přišel na horu Efraim, až k domu
Míchovu, jda cestou svou.
9. Jemuž řekl Mícha: Odkud jdeš? Odpověděl mu: Já jsem Levíta, z
Betléma Judova beru se, abych byl pohostinu, kdež by mi se koli
nahodilo.
10. I řekl jemu Mícha: Zůstaň u mne, a buď mi za otce a za kněze, a
buduť dávati deset stříbrných na každý rok, a dvoje roucho i stravu
tvou. I šel Levíta.
11. Líbilo se pak Levítovi zůstati u muže toho, a byl u něho mládenec
ten, jako jeden z synů jeho.
12. I posvětil Mícha rukou Levíty, a byl mu mládenec ten za kněze; i
bydlil v domě jeho.
13. Řekl pak Mícha: Nyníť vím, že mi dobře učiní Hospodin, proto že
mám toho Levítu za kněze.


Příspěvek byl publikován v rubrice Soudců. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.