Bible kralická: Soudců, 18. kapitola


1. V těch dnech nebylo krále v Izraeli, a toho času pokolení Dan
hledalo sobě dědičného místa k bydlení, nebo se mu ještě nebylo
dostalo dílu u prostřed synů Izraelských až do dne toho.
2. Tedy poslali synové Dan z čeledi své pět mužů z končin svých, mužů
silných z Zaraha a Estaol, aby spatřili zemi a pilně prohlédli ji, a
řekli jim: Jděte, shlédněte zemi. Kteřížto když přišli na horu Efraim
až do domu Míchova, přenocovali tam.
3. Když pak byli blízko domu Míchova, poznali hlas toho mládence
Levíty, a uchýlivše se tam, řekli jemu: Kdo tě sem přivedl? Co ty zde
děláš? A co ty zde máš?
4. Odpověděl jim: Toto mi a toto učinil Mícha, a ze mzdy najal mne,
abych byl jeho knězem.
5. I řekli jemu: Poraď se, prosíme, s Bohem, abychom věděli, zdaří-li
se nám cesta naše, kterouž jdeme.
6. Odpověděl jim kněz: Jděte v pokoji, Hospodinť spravuje cestu vaši,
po níž jdete.
7. Tedy odešlo pět mužů těch, a přišli do Lais, a viděli lid, kterýž
tam byl, bezpečně bydlící, vedlé obyčeje Sidonských v zahálce a
bezpečnosti, a že nebylo, co by je kormoutiti mělo v té zemi, ani kdo
by dědičně ujíti chtěl království. K tomu i od Sidonských vzdáleni
byli, aniž spříznění jaké s kým měli.
8. Když se pak navrátili k bratřím svým do Zaraha a Estaol, řekli jim
bratří jejich: Což vy?
9. I odpověděli: Vstaňte a táhněme na ně, nebo shlédli jsme tu zemi, a
aj, velmi dobrá jest; a vy mlčíte? Nelenujtež se táhnouti, a vjíti k
opanování té země.
10. (Když přijdete, vejdete k lidu bezpečnému, a do země prostranné;)
nebo dal ji Bůh v ruku vaši, místo, v němž není žádného nedostatku
jakýchkoli věcí, kteréž na zemi býti mohou.
11. Tedy vyšlo z čeledi Dan odtud, totiž z Zaraha a Estaol, šest set
mužů oděných v odění válečné.
12. A vytáhše, položili se u Kariatjeharim Judova; pročež nazvali to
místo Mahane Dan až do dnešního dne, a jest za Kariatjeharim.
13. A odtud táhnouce na horu Efraim, přišli až k domu Míchovu.
14. I mluvilo těch pět mužů, kteříž chodili k shlédnutí země Lais, a
řekli bratřím svým: Víte-liž, že v domích těchto jest efod a terafim,
a rytina a slitina? Protož nyní vězte, co máte činiti.
15. A uchýlivše se tam, vešli do domu mládence Levíty v domě Míchově,
a pozdravili ho pokojně.
16. Ale šest set mužů oděných v zbroj svou válečnou, kteříž byli z
pokolení Dan, stáli přede dveřmi.
17. A šedše pět mužů, kteříž chodili k shlédnutí země, vešli tam a
vzali rytinu a efod a terafim a slitinu; kněz pak stál u vrat brány s
šesti sty muži oděnými v zbroji.
18. A ti, kteříž vešli do domu Míchova, vzali rytinu, efod a terafim,
a slitinu. I řekl jim kněz: Což to děláte?
19. Kteříž odpověděli: Mlč, vlož ruku svou na ústa svá a poď s námi, a
budeš nám za otce a za kněze. Což jest lépe tobě, knězem-li býti v
domě jednoho člověka, či býti knězem pokolení a čeledi v Izraeli?
20. I zradovalo se srdce kněze, a vzav efod a terafim a rytinu, šel u
prostřed lidu toho.
21. A obrátivše se odešli, a pustili napřed děti a dobytek, a což měli
dražšího.
22. Když pak opodál byli od domu Míchova, tedy muži, kteříž bydlili v
domích blízkých domu Míchova, shromáždili se a honili syny Dan.
23. I volali za syny Dan. Kteříž ohlédše se, řekli Míchovi: Cožtě, že
jsi jich tolik shromáždil?
24. Odpověděl: Bohy mé, kteréž jsem udělal, vzali jste, i kněze, a
odcházíte. Což pak již budu míti? A ještě se ptáte: Coť jest?
25. Jemuž odpověděli synové Dan: Hlediž, ať více neslyšíme hlasu tvého
za sebou, sic jináč oboří se na vás muži hněviví, a ztratíš duši svou
i duše domu svého.
26. I brali se muži Dan cestou svou. A vida Mícha, že by silnější byli
nežli on, obrátiv se, šel do domu svého.
27. Oni pak vzavše, což byl udělal Mícha, i kněze, kteréhož měl,
přitáhli do Lais k lidu zahálivému a bezpečnému; i pobili je ostrostí
meče, a město vypálili ohněm.
28. A nebylo žádného, kdo by jim spomohl; nebo daleko byl Sidon, aniž
měli spříznění s kterými lidmi. Město pak bylo v údolí, kteréž jest v
Betrohob. A vystavěvše zase město, bydlili v něm.
29. A nazvali jméno města toho Dan, od jména otce svého, kterýž
narozen byl Izraelovi, ješto prvé jméno města toho bylo Lais.
30. Postavili pak sobě synové Dan tu rytinu, a Jonatan syn Gersonův,
syna Mojžíšova, on i synové jeho byli kněžími v pokolení Dan, až do
dne zajetí obyvatelů země.
31. Vystavili tedy sobě tu rytinu, kterouž udělal Mícha, a byla tam po
všecky dny, v nichž dům Boží byl v Sílo.


Příspěvek byl publikován v rubrice Soudců. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.