Bible kralická: Žalm 102


1. (102:1) Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá
žádosti své. (102:2) Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž
k tobě.
2. (102:3) Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň
ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
3. (102:4) Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště
vypáleny jsou.
4. (102:5) Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem
chleba svého jísti zapomenul.
5. (102:6) Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
6. (102:7) Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na
pustinách.
7. (102:8) Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
8. (102:9) Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji
proklínají mnou.
9. (102:10) Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz
přiměšuji,
10. (102:11) Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne,
hodils mnou.
11. (102:12) Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva
usvadl jsem.
12. (102:13) Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od
národu až do pronárodu.
13. (102:14) Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest
učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
14. (102:15) Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad
prachem jeho slitují se,
15. (102:16) Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové
země slávy tvé,
16. (102:17) Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
17. (102:18) Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje
modlitbou jejich.
18. (102:19) Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má
stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
19. (102:20) Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi
že popatřil,
20. (102:21) Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k
smrti oddání byli,
21. (102:22) Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho
v Jeruzalémě,
22. (102:23) Když se spolu shromáždí národové a království, aby
sloužili Hospodinu.
23. (102:24) Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
24. (102:25) Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od
národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
25. (102:26) I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
26. (102:27) Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho
zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
27. (102:28) Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
28. (102:29) Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich
zmocní se před tebou.


Příspěvek byl publikován v rubrice Žalmy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.