Bible kralická: Žalm 109


1. Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.
2. Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela,
mluvili proti mně jazykem lživým.
3. A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.
4. Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.
5. Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.
6. Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.
7. Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho
budiž jemu k hříchu.
8. Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.
9. Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.
10. Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z
poustek svých.
11. Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho
rozchvátejte cizí.
12. Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by
se smiloval nad sirotky jeho.
13. Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď
jméno jejich.
14. Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích
matky jeho nebuď shlazen.
15. Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku
jejich,
16. Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství
činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej
zamordoval.
17. Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v
požehnání, nechať se vzdálí od něho.
18. A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do
vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.
19. Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičenému
opasování.
20. Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé
věci proti duši mé.
21. Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo
dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.
22. Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech
mých.
23. Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako
za kobylkou.
24. Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.
25. Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami
svými.
26. Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství
svého,
27. Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty,
Hospodine, učinil to.
28. Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se
zastydí, aby se veselil služebník tvůj.
29. Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako
pláštěm hanbou svou.
30. Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých
chváliti jej budu,
31. Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž
odsuzují život jeho.


Příspěvek byl publikován v rubrice Žalmy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.